facebook LinkedIN LinkedIN - follow
IT SYSTEMS 1-2/2012 , Logistika

Plánování a řízení dodavatelského řetězce

Velký přehled plánovacích a řídicích metod používaných v informačních systémech



Úspěšnost podnikání v dodavatelském řetězci je závislá zejména na schopnosti efektivně reagovat na vývoj poptávky, a tedy plnit termíny a kvalitativní parametry dodávek. Je-li firma jeho podřízenou součástí, jako jsou například subdodavatelé automobilového průmyslu, pak jí může napomoci nasazení APS systému využívajícího metod TOC a DBR. V následujícím článku vás seznámíme s metodami a přístupy, které uplatňují organizace zřizující dodavatelský řetězec nebo disponující dostatečnou vyjednávací schopností.


Systém plynulého zásobování

Systém plynulého zásobování (CRP – continuous replenishment planning) mění tradiční proces zásobování řízený maloobchodem v proces vzájemné spolupráce, kde požadavky stanovuje dodavatel podle informací přijatých od maloobchodu. Proces plynulého zásobování tak začíná akceptováním zprávy elektronické výměny dat popisující denní stav zásob. Přijatá data jsou vyhodnocena, zařazena do archivu a dále použita jako podklad pro sestavení předpovědi a návrhu objednávky.
CRP generuje na základě historie vývoje dodávek týdenní předpověď a stanovuje bezpečnou hladinu zásob. Tato předpověď vzniká s ohledem na plánované období, aktuální trendy včetně ochrany vůči mimořádným výkyvům. CRP navrhuje objednávky a určuje doporučená množství na základě porovnání množství dostupného zboží na skladě s očekávaným prodejem. Po realizaci základních výpočtů optimalizuje dodávku časovým vyvážením zásob s ohledem na logistiku, přepravní a jiná omezení.

Řízení zásob dodavatelem

Další metodou, v podstatě navazující na CRP, je řízení zásob dodavatelem (VMI – vendor managed inventory), při které dodavatel aktivně udržuje požadovanou optimální úroveň zásob. Od distributorů dostává pravidelné informace o aktuálním stavu zásob, o prodejích, včetně očekávaných, a také o připravovaných akcích na podporu prodeje. Dodavatel přebírá zodpovědnost za doplnění zboží a v rámci smluvně daných pravidel navrhuje objednávku a realizuje dodávku.
Systém řízení zásob dodavatelem je významným krokem ke zjednodušení a zefektivnění řetězce v jeho distribuční části. Na straně maloobchodu uspoří zdroje a eliminuje položky bez zásoby (out of stock), na straně výrobce zprůhlední tok zboží a umožní lépe plánovat výrobu. Metodu VMI používá například společnost I.D.C. Holding, jeden z největších slovenských výrobců pečiva a cukrovinek. V rámci ERP systému IFS Aplikace a jeho modulu Demand Planner jsou generovány požadavky odběratelů a následně transformovány do dodávek jednotlivých komodit. Výstupy slouží jak pro nákup, tak pro samotnou výrobu.

Zkušenosti společnosti I.D.C. Holding

Plánování poptávky je očištěno od všech dalších prodejních akcí a počítá pouze se standardně vyráběnou úrovní, do níž se jednotlivé akce zanesou ručně, většinou až tři týdny před jejich spuštěním. Pokud se jedná o akci, která přesahuje třítýdenní kapacitu výroby, musí se zaznamenat ještě dříve, neboť si společnost nemůže dovolit na všech linkách vyrábět pouze produkty týkající se dané akce a nepokrýt potřeby ostatních odběratelů.
Přínosy konceptu VMI spočívají zejména ve snížení zásob a změně jejich struktury, která přesně odpovídá předpokládané výrobě. Po nasazení ERP systému IFS Aplikace poklesly zásoby přibližně o třicet procent a zavedením VMI se snížily ještě o dalších deset procent. Společnost kvůli vysokým zásobám dokonce dříve uvažovala o pořízení či pronájmu nových skladovacích prostor. ERP systém ušetřil zhruba 1,3 milionu eur, které by společnost musela investovat do výstavby nové haly s kapacitou 4 500 paletových míst, nebo uspořil měsíční nájemné odhadované na 1 900 eur.

Efektivní reakce na požadavky zákazníka

Efektivní reakce na požadavky zákazníka (ECR – efficient customer response) je pojmenování pro dílčí systém řízení zásob, který vychází z principu, že je třeba lépe poznat potřeby zákazníků a přesvědčit je o koupi právě dostupných produktů. ECR vytváří podmínky pro vzájemnou spolupráci všech subjektů, které se účastní procesu distribuce. Hlavním cílem je zajištění optimální úrovně zásob v dodavatelském řetězci, která se odhaduje na základě očekávaného vývoje poptávky a zabezpečuje dodávkami od výrobců. ECR přijímá objednávky z distribuční sítě a stará se o realizaci těchto dodávek. Dále sleduje informace o stavu a pohybu zásob a průběhu procesu vyřizování zákaznických objednávek, které pak poskytuje jednotlivým článkům řetězce.
Mezi základní principy pak patří posílení úlohy spotřebitele (preference principů tahu před principy tlaku) a pověření dodavatele zásobováním odběratele. Cílem je optimalizovat náklady, a to i pomocí přebírání prvků spolupráce na trhu za partnery. S partnery je nutné komunikovat a sdílet určité informace, neboť přínosy získané touto kooperací jsou významné pro všechny strany. Kvalitní spolupráce na tak vysoké úrovni se ovšem může realizovat jen za předpokladu dlouhodobosti a oboustranné výhodnosti, spolehlivosti výroby, odpovídající kvality zboží a příznivé ceny, spolehlivosti plateb, zajištění minimální úrovně zásob při udržení stálosti, hloubky a šířky sortimentu, zajištění vhodného balení zboží a odpovídajícího využití IS/ICT u všech zúčastněných subjektů.
Realizace ECR je do značné míry závislá na propojení subjektů v řetězci prostřednictvím EDI (electronic data interchange) jako hlavního předpokladu synchronizace toku informací. Využití ECR je vhodné při distribuci velkého objemu vysokoobrátkového zboží. ECR je zároveň pojmenování pro Česko-Slovenskou iniciativu, která vznikla v polovině devadesátých let jako odpověď na změny v dodavatelských řetězcích ovlivněné zaváděním IS/ICT. V roce 2011 přistoupili k této iniciativě také dva hlavní poskytovatelé EDI, společnosti CCV Informační systémy a Editel CZ, což podtrhuje význam elektronické výměny dat při realizaci tohoto konceptu.

Společné plánování v řetězci

Moderní IS/ICT lze v dodavatelském řetězci využít k vyšším formám spolupráce než jen k dílčím řešením, o nichž jsme již hovořili (CRP, VMI, ECR). Mezi takovéto koncepty patří CPFR (collaborative planning, forecasting and replenishment) – jednotné plánování na základě společné predikce budoucího vývoje. Na pojem CPFR existuje více odlišných pohledů, často bývá také zaměňován s ostatními dílčími metodami či přístupy.
CPFR představuje v užším slova smyslu systém plánování, předpovídání a doplňování zásob s cílem aktivního udržování jejich optimální úrovně v řetězci. Koncept CPFR se od ostatních metod odlišuje zejména zaměřením na propojení řetězce od dodavatele surovin a materiálu až po výrobce. Při řízení zásob je totiž rozhodující optimalizace procesů probíhajících právě mezi těmito články řetězce, zvláště pokud v něm převažuje uplatňování tlačných principů.
Tvorbu oficiálního CPFR modelu jako konceptu sloužícího k efektivnímu řízení zásob podpořily společnosti The Uniform Code Council (UCC) a EAN Mezinárodní normy procesů managementu (SMP), což CPFR dodává potřebnou úroveň věrohodnosti a profesionality. Nasazení IS/ICT s cílem podporovat společné plánování v každém případě předpokládá především změnu současného chápání obchodních vztahů, která se projeví v přizpůsobení podnikových procesů a jejich sladění s cíli celého řetězce.

sodomka

Rozhodující přínos

Rozhodující přínos CPFR spočívá právě ve vytvoření systému sdílených informací. Na jeho základě pak vznikají přesnější předpovědi, jasně definované operativní postupy a brání se duplicitám v datech. Podstatou tvorby předpovědí jsou statistické metody implementované v informačním systému. Získané výsledky jsou následně předány všem zúčastněným článkům dodavatelského řetězce nebo podnikovým úsekům, které je porovnají se svými krátkodobými i dlouhodobými plány. Společná předpověď je pak vytvářena podle přesných pravidel CPFR systému. Z ní pak při své činnosti vycházejí všechny články řetězce při koordinaci svých aktivit, která jim umožňuje snižovat náklady a zvyšovat zisk. CPFR v konečném důsledku může napomoci také vývoji a využití nových metod pro předpověď poptávky.

Peer-to-peer komunikace

Komunikace mezi jednotlivými spolupracujícími objekty může probíhat na základě několika způsobů sdílení aplikací. Jednak jde o přímé spojení typu peer-to-peer, při němž každý z obchodních partnerů pracuje s vlastní CPFR aplikací, kterou si sám zvolí. V tom případě ale společnost nemůže využít potřebných informací i od jiných spolupracujících partnerů. Jedná se tedy o komunikaci pouze mezi dvěma subjekty.
Peer-to-peer komunikace v CPFR je založena na zprávách stejného typu, stejného způsobu transportu a důležitých bezpečnostních opatření. I když žádný z partnerů nemusí mít stejné softwarové vybavení, je nezbytné sdílet společná data ve standardizovaném formátu. Jistou nevýhodou tohoto řešení je nutnost umístění potřebných dat ve dvou samostatných databázových aplikacích.
Na základě výměny dat a informací jsou tvořeny předpovědi budoucího vývoje podnikatelských jednotek, obchodní plány, výrobní aktivity a statistická vyhodnocování historických údajů. Vzhledem k tomu, že údaje v databázích mohou být různé, je nutné nastavit určitá kritéria výjimek, která budou pro oba obchodní partnery závazná. Tato kritéria mohou být buď nadefinována stejně u obou CPFR aplikací nebo jejich definici ponese pouze jedna aplikace s tím, že ta druhá je musí respektovat. Peer-to-peer komunikace vyžaduje kvalitní technické vybavení, je tedy pravděpodobné, že tento přístup k CPFR budou využívat velké organizace, které mohou dostatečně investovat do IS/ICT.

Sdílení jednoho CPFR řešení

Společně plánující organizace mohou používat také jednu sdílenou softwarovou aplikaci a jednotnou databázi. K tomu se jim nabízí externí síť jednoho obchodního partnera, kterou sdílí i ostatní (extranet), nebo prostředí cloud computingu. Z technologického hlediska je při sdílení jednoho CPFR řešení kladen důraz především na dostatečnou kapacitu pro ukládaná, přenášená i prezentovaná výstupní data, na odpovídající přenosovou rychlost a snadné připojení. Operace s daty z každé připojené databáze se pak může uskutečňovat i za spolupráce aplikací business intelligence či pokročilého plánování a rozvrhování výroby. Nevýhodou sdílení jednoho CPFR řešení je vyšší riziko zneužití dat.
K požadavkům na přenos dat v rámci CPFR patří kompatibilita typů odesílaných zpráv s formáty používanými v prostředí internetu a schopnost rozesílání zpráv ve standardní podobě i do jiných systémů. Od CPFR řešení se pak očekává jeho flexibilita a rychlé zakomponování do stávající podnikové architektury, průběžná integrace získaných dat do ERP systému, podpora neustálé obnovy dat na straně uživatelů a schopnost zpracovávat data i pro ostatní podnikovou agendu (plánování, rozpočty, controlling atd.).

Jak správně nasadit aplikaci pro společné plánování

Úspěšná implementace CPFR se odvíjí od uzavření smluvního partnerství. To se neobejde bez sdílení strategie a cílů mezi kooperujícími organizacemi, definování exaktních metod hodnocení užívaných v řetězci, porozumění dopadu spolupráce na každou z nich, vymezení společných aktivit a navazujících činností, diskuse o kompetencích, oprávněních a odpovědnosti při využívání zdrojů a řízení procesů, včetně návrhu řešení případných budoucích neshod. Mělo by rovněž zahrnovat vymezení informačních potřeb nezbytných pro podporu procesů, což se týká mimo jiné určení technologické platformy, modelu zpracování dat, četnosti aktualizací a metodických postupů.
Následující krok spočívá v určení tvorby společného plánu, které by nemělo opomenout nutnost kategorizace úkolů a činností plynoucích z realizace strategických cílů. Všechny zúčastněné subjekty by si také měly odsouhlasit návaznosti na tvorbu vlastních dílčích plánů. Poté by měla být provedena analýza stávajících obchodních záměrů v souvislosti s výsledky prodeje, marketingovou podporou a předpokládanými inovacemi. Předpovědi prodeje je třeba zpracovávat jednotlivě pro každého partnera, a to na základě návazností procesů v řetězci, které spoluvlastní.
Zbývá ještě určit principy tvorby objednávek a definovat výjimky. Přitom se vychází z analýzy kapacitních omezení v řetězci a předem charakterizovaných výjimek, které jsou součástí smlouvy o partnerství. Ostatní vyplyne z rozboru historických dat poptávky, úzkých míst v logistice, dopravě apod.

Příklady produktů

Společné plánování a predikce v dodavatelském řetězci by totiž rozhodně nemělo končit u efektivního řízení zásob. Z dlouhodobého hlediska bude konkurenceschopnost jednotlivých řetězců záviset na adaptabilitě podle změn okolí i změn uvnitř struktury. Proto i model CPFR by měl být ve své podstatě rozvíjen tak, aby umožňoval analyzovat vývoj dílčích dodavatelských cyklů a v návaznosti pak výkonnost a akceschopnost celého řetězce. Každý článek řetězce totiž může získávat podstatné informace, které slouží jako podklad pro utváření představy o budoucí poptávce a následné rozhodování.
Jak jsou na společné plánování připraveny softwarové produkty? Toto téma se týká především vyšší třídy APS/SCM systémů, jako jsou Oracle Advanced Supply Chain Planning nebo SAP SCM, respektive SAP APO. Příslušnou funkčnost poskytují také vyspělá ERP řešení, a to obvykle pod označením multisite. Za všechny lze zmínit světově proslulé produkty QAD Enterprise Applications nebo IFS Aplikace. Zajímavý nástroj pro CPFR mají k dispozici také systémy značky Microsoft Dynamics. K jeho použití si uveďme poslední příklad tohoto článku.

Jak se plánuje mezi výrobcem a distributory pečiva

Dánská společnost KiMs je jedním z předních evropských dodavatelů slaných výrobků (bramborových lupínků, slaného pečiva, oříšků) s více než padesátiprocentním podílem na skandinávském trhu. Společnost se rozhodla vyměnit stávající ERP systém a nahradit jej moderním řešením Microsoft Dynamics AX a integrovaným nástrojem Microsoft Dynamics Demand Planner, který byl využit pro předpověď poptávky a plánování požadavků v dodavatelském řetězci. Tento nástroj je plně propojený s ERP systémem a umožňuje vstupy partnerů z různých částí řetězce, k nimž patří distributor Marks and Spencer, poskytovatelé meziskladů pro maloobchodní řetězce a sklady pro maloobchodníky a benzínové pumpy.
Společné plánování a predikce prodeje pro jednotlivé partnery jsou nezbytné, neboť u dodavatelského řetězce KiMs převažují procesy založené na principu tahu. Zpřesnění dodávek vede k lepší spokojenosti zákazníků a elektronická komunikace s obchodními partnery přes BizTalk Server umožňuje zefektivnění realizace požadavků. K hlavním měřitelným přínosům sdíleného CPFR řešení patří uvolnění deseti procent administrativních zdrojů a zvýšení produktivity přibližně o patnáct procent, redukce operativních nákladů (snížení průběžně udržované hladiny zásob a optimalizace požadavku vedoucí k větší průchodnosti výroby bez výpadků), snížení skladových ztrát o sedmdesát pět procent, snížení nákladů na dodávku o dvacet pět procent, návratnost rozsáhlé investice do tří let. Společnosti se nasazením CPFR také podařilo výrazně zlepšit kvalitu dodávek i přes rostoucí složitost prodejních kanálů a zpřesnit plánování a prognózy (zejména v oblasti materiálových zásob) včetně jejich centralizace.

Petr Sodomka
Autor působí jako předseda Centra pro výzkum informačních systémů, docent Fakulty podnikatelské VUT v Brně a jednatel poradenské společnosti CVIS Consulting.

Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Konec papírování, digitalizujte a usnadněte si práci!

IT Systems 3/2024V aktuálním vydání IT Systems jsme se zaměřili na vývoj digitalizace ve světě peněz, tedy v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Dozvíte se například, proč je aktuální směrnice PSD2 v inovaci online bankovnictví krokem vedle a jak by její nedostatky měla napravit připravovaná PSD3. Hodně prostoru věnujeme také digitalizaci státní správy a veřejného sektoru, která nabírá obrátky.