Veřejná zakázka na jednotný ekonomický software pro hlavní město Prahu má hodnotu 538 milionů korun „bez daně“. To jsou opravdu velké peníze, což společně se způsobem jejího zadání vyvolalo vlnu kritiky ze strany médií a politiků. Zeptali jsme se Jaromíra Řezáče na některé sporné body tohoto projektu.

O tom, co bylo formálním plněním projektu JES, si čtenáři mohou přečíst na jiném místě tohoto speciálu. Můžete přiblížit, v čem se skrývá protihodnota jeho ceny?
Když mluvíme o ceně, je třeba zmínit rozsah plnění, na který se úplně zapomíná. Projekt JES je významným projektem i v evropském měřítku a v oblasti samosprávy v České republice nemá obdoby. Ročně rozpočtem hlavního města Prahy proteče více než 44 miliard korun, tedy téměř tolik, kolik představuje rozpočet ministerstva obrany. Zahrnuje již 57 městských částí, přičemž Praha 4, 10 a 8 by v případě, kdy by byly posuzovány samostatně, představovaly páté, šesté a  sedmé největší město České republiky. V systému se realizují a evidují veškeré základní ekonomické operace. Je však nutné upozornit, že všechny tyto operace jsou silně legislativně závislé, a to legislativou platnou pro veřejnou správu, která je v mnoha ohledech složitější než legislativa týkající se běžné ekonomické činnosti, tj. podnikatelských subjektů. Kromě výše uvedených operací je nutné upozornit na takové speciality, jako jsou rozpočet a střednědobý rozpočtový výhled, vícezdrojové financování, účtování a rozpočtování o smlouvách, pomocná analytická evidence (PAP), vlastní i centrální evidence veřejných zakázek, předběžná finanční podpora, rozklikávací rozpočet a mnoho dalších procesů, které se u podnikatelů nevyskytují, nebo mají zcela jiný charakter.
 

Jak se stavíte k námitkám, že by součástí takto velké dodávky měly být i zdrojové kódy, aby si případné úpravy mohl realizovat sám magistrát, například s pomocí vlastního IT oddělení?
Požadavek na předání zdrojových kódů je v tomto případě neopodstatněný. Předmětem dodávky byl systém GINIS. Gordic je výhradním autorem a distributorem vlastního programového vybavení. Z toho vyplývá i oprávněnost JŘBÚ. Tento institut je zákonným institutem a lze jej použít tam, kde se splní dikce zákona, nikoli dikce vyplývající z četných povrchních diskusí. Gordic nemůže nikomu předat zdrojové kódy aplikací a ztratit nad nimi kontrolu, protože by tím ohrozil samu existenci nejenom svého podnikání, ale i stabilitu a kvalitu podpory svých zákazníků. Předání zdrojových kódů je z našeho pohledu mediím podstrčená chiméra, která nemá reálné opodstatnění. Proces sdílení, porozumění a udržování aplikačního kódu i  mezi autorskými týmy uvnitř firmy je velmi náročný, pro nezasvěcené je prakticky nereálný. A to nejenom proto, že se jedná o miliony „řádků kódu“ v několika vývojových prostředích a pro několik databázových a  systémových platforem.
 

Přesto Úřad pro ochranu hospodářské soutěže shledal, že v případě zakázky JES nebyly naplněny podmínky pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízní bez uveřejnění a uložil zadavateli pokutu ve výši pěti milionů korun. Jak se k této situaci stavíte jako dodavatel?
My jsme jako uchazeč podali proti rozhodnutí ÚOHS rozklad, protože úřad dle našeho názoru nedostatečně a nesprávně posoudil skutkový stav, na základě kterého vyslovil nesprávný právní závěr o porušení ustanovení zákona o veřejných zakázkách. ÚOHS především podle našeho názoru chybně posoudil vztah mezi našimi jednotlivými systémy i proces upgradu systémů Win UCR a GINIS na technologicky vyšší verzi GINIS Enterprise. Hlavní město Praha jako zadavatel se proti rozhodnutí a uložené pokutě odvolalo ke správnímu soudu, který dosud své stanovisko nevydal. Vzhledem ke zkušenostem s podobnými případy z minulých let není šance zadavatele na úspěch u soudu malá.
 

Jste tedy přesvědčeni o tom, že zakázka spadá pod JŘBU...
Ano. Myslím, že nejsem jediný, kdo si uvědomuje, že plošná implementace zcela nového systému by byla spojena s výrazným znehodnocením již vynaložených investic do ekonomických systémů, znamenala by vyšší finanční náklady zadavatele, daleko větší technickou obtížnost při realizaci zakázky i značné riziko nefunkčnosti.
 

Obchodní politika Gordicu je postavena na dlouhodobých a výhradních partnerstvích. Obecně je obava zákazníka ze znehodnocení vynaložených investic v těchto případech na místě. Není to ale situace, kdy se odběratel v dlouhodobém horizontu dostává do pozice rukojmí dodavatele?
Není a myslím si, že drtivá většina z našich šesti tisíc zákazníků to tak ani nevnímá. Výhradnost tohoto práva není nijak účelová s cílem jakkoliv zákazníka omezovat nebo držet v šachu. Naše firma tento obchodní model praktikuje téměř od svého vzniku. Konkrétně od roku 1999, po změně organizační struktury firmy. Důvodem ovšem nebyla snaha monopolizovat svůj vztah k  zákazníkům, ale restartovat nespolehlivou a neloajální distribuční síť. Touto cestou máme navíc pod kontrolou nejen vývoj vlastního softwaru, ale i způsob a kvalitu implementace, customizace, nesmírně důležitou metodiku jeho používání a pochopitelně poskytování komplexní podpory tomuto softwaru. Tento model přináší nejpřímější vazbu mezi vývojem a  zákazníkem a naši nezpochybnitelnou odpovědnost vůči klientovi. Odpadá tak mj. časté vymlouvání se implementátora na výrobce a naopak.
 

Vrátíme-li se ještě k institutu jednacího řízení bez uveřejnění. Jeho využívání je v IT poměrně běžné, zároveň ale často kritizované ze strany médií a  politiků. Zadavatelům i dodavatelům je jaksi a priori podsouváno korupční jednání. Je podle vás tento způsob zadání veřejné zakázky dlouhodobě udržitelný?
Samozřejmě dlouhodobě udržitelný je, protože vždy budou existovat případy, kdy je využití tohoto instrumentu nejenom z  hlediska efektivity a ochrany investic žádoucí, ale dokonce z  legislativních důvodů nutné. V IT je JŘBÚ často uplatňováno v případech plynulého rozvoje již jednou vysoutěženého informačního systému a  zajištění jeho komplexní podpory a údržby. Nejedná se o nic tajného, jde o standardní způsob vypsání tendru dle zákona. Zákon ovšem také přesně definuje, v jakých případech a za jakých podmínek lze JŘBÚ použít, a  jsou zde kontrolní orgány, které ověřují, zda vše proběhlo v souladu s  legislativou. Právní a kontrolní rámec je podle mě nastavený dostatečně. Úřady by se ho měly držet, být sebevědomé a nepodléhat mediálnímu tlaku, v jehož pozadí je pochopitelně většinou konkurenční boj.

Lukáš Dolníček