Schopnost výrobních podniků obstát na současných trzích je dána souhrnem více faktorů. Jedním z nejdůležitějších je určitě účinnost (efficiency) procesů tvorby přidané hodnoty výrobku (nebo služby), za kterou je zákazník ochoten zaplatit odpovídající cenu. Vzhledem k tomu, že ve výrobních podnicích se rozhodující část přidané hodnoty vytváří ve výrobě, měla by být účinnost výrobních procesů neustále vyhodnocována a pokud možno zvyšována. To se bezesporu ve většině podniků děje. Otázkou však je, jakým způsobem, na jaké úrovni a s jakým výsledkem.

Vedení podniku leckdy vidí ve zvyšování účinnosti především snižování nákladů. Tento pohled má samozřejmě své opodstatnění především v době, kdy se podniku, nebo celé ekonomice nedaří. I když jsou v takové situaci předmětem zájmu managementu především čísla velká, je třeba si uvědomit, že se skládají z množství čísel malých, která sice vznikají v rámci jednotlivých procesů, ale jsou často získávána mimo něj se všemi důsledky na přesnost a věrohodnost. Pohled optiky velkých čísel tedy většinou není schopen rozeznávat a řešit například příčiny nedostatečného OEE (overall equipment effectiveness) konkrétních pracovišť v situaci, kdy výkonnost celku (zejména z hlediska nákladů) je v plánovaných mezích.

Tomuto pohledu do určité míry odpovídají i funkce běžných podnikových informačních systémů (ERP) a úroveň podrobnosti i míra aktuálnosti jimi zpracovávaných dat. MES, které jsou zacíleny zejména na podporu provozní úrovně řízení, naproti tomu umožňují pracovat s mnohem větším detailem a zajistit, aby potřebná data byla k dispozici včas, v potřebné kvalitě i podrobnosti a bez zbytečných nákladů na jejich pořízení. Mohlo by se tedy zdát, že MES jsou pro správné řízení moderního podniku v podstatě nepostradatelné a počet jejich uživatelů neustále utěšeně roste. Česká skutečnost je ale poněkud jiná: podniků, které MES používají nebo jsou rozhodnuty do jeho pořízení investovat, je stále velmi málo. Co je příčinou? Jedná se jen o nedostatečné povědomí managementu o možnostech a skutečných přínosech MES, nebo o určitou neochotu provozních manažerů k „odkrytí karet“ a ztrátu možnosti dlouhodobě plnit požadavky na zvyšování účinnosti procesů formou snižování nákladů? Proč se dodavatelům MES často nedaří přesvědčit management o významu investice několika desítek tisíc korun do vyhodnocení skutečného potenciálu přínosů implementace konkrétního MES?

Jaká data máte ve výkazech?

Zkusme se v této souvislosti zamyslet nad následujícím pokusem o analogii. Provoz referentských vozidel je v každé firmě obvykle sledován a vyhodnocován prostřednictvím knihy jízd (vedené ručně nebo v počítači), do níž je každý zaměstnanec povinen zaznamenat všechny potřebné údaje o každé jím realizované jízdě a o všech nákladech s provozem vozidla souvisejících. Takto pořízené údaje jsou sice primárně určeny pro účetnictví, mohou však cosi vypovídat i o tom, zda jsou náklady na provoz vozového parku využity z pohledu firmy dostatečně efektivně. Na druhou stranu je zřejmé, že každý se brzy naučí, jak knihu jízd vyplňovat „správně“ (tj. v souladu se stanovenými ukazateli, jakými jsou například poměr služebních a soukromých jízd), a hodnocení je tak do značné míry postavené na vodě. O přínosech systémů založených na využívání GPS se v teoretické rovině většinou nepochybuje, při rozhodování o jejich zavedení se však často váhá a argumentuje tím, že „u nás je větší pořádek“ nebo že „naše podmínky jsou specifické“, případně že provést důkladnou analýzu provozu a zjištění skutečného potenciálu přínosů by bylo „pracné a časově náročné“.

Moje osobní zkušenost je, že již první měsíc po zavedení takového systému do firmy se šesti vozidly klesly náklady na jejich provoz zhruba o třicet procent a v dalších měsících již na této úrovni zůstaly. Příčinou nebyl nižší počet služebních jízd, ale zejména přesnost jejich evidence podle skutečnosti bez účelového zaokrouhlování nahoru (služební jízdy) či dolů (soukromé jízdy) nebo vykazování jízdy v jiném čase, než proběhla. K dalšímu zefektivňování přispěla i možnost sledovat rychlost vozidel dosahovanou během jednotlivých jízd a vyvracet do té doby obvyklé argumenty, například že vyšší spotřeba je způsobena hustým provozem (jízda v koloně) a následným doháněním časové ztráty (rychlá jízda).

Ve výrobním podniku je autem z výše uvedeného příkladu pracoviště, nebo chcete-li stroj. Při plánování výroby mu přidělujeme úkoly (výrobní operace) a chceme, aby byly vykonány v určitém čase, za určitou dobu a v potřebné kvalitě. Informace o tom, jak jsou tyto úkoly skutečně plněny, se k nám dostávají nejčastěji ve formě výkazů práce vypisovaných ručně obsluhou pracoviště (obdoba zápisů do knihy jízd řidičem vozidla), v nichž se pro jednotlivé operace evidují jména operátorů, počty vyrobených kusů (shodných a neshodných) a někdy i důvody přerušení práce (porucha stroje, nedostatek materiálu). Pokud jsou ve výkazech požadovány i nějaké časové údaje (například zahájení a ukončení operace), nelze se na jejich přesnost většinou příliš spolehnout. O něco lepší situace je v případě, kdy jsou údaje zadávány přímo do počítačů nebo terminálů umístěných ve výrobě. Je zřejmé, že takto získávaná data nejsou často aktuální, obsahují určité množství chyb (před jejich dalším zpracováním by proto měla projít verifikací) a pro operativní řízení jsou víceméně nepoužitelná (informace o událostech, na které je třeba okamžitě reagovat, se obvykle předávají jinými kanály). Data končí nejčastěji v ERP systému jako vstupy pro aktualizaci údajů o zakázkách, rozpracovanosti výroby, stavu zásob, realizované práci apod. Pro podrobnější controlling se většinou využít nedají, protože relevantní údaje v nich chybí. Není to trochu málo s ohledem na čas a úsilí (tedy náklady), které jsou s tímto způsobem pořizování dat spojeny? A není zároveň škoda, že v moderních ERP systémech pracujeme s daty, které realitu výroby odrážejí neúplně, nepřesně a s časovým zpožděním?

Hodnota versus cena

V příkladu s auty jsme vypisování knihy jízd nahradili informačním systémem, který získává velkou část potřebných dat automaticky a řidič je pouze potvrzuje nebo doplňuje. Obdobné schopnosti má i kvalitní MES. Umí-li se datově propojit se strojem, je možné mít v podstatě „zadarmo“ aktuální a přesné informace o jeho stavu, momentálním výkonu, vybrané množině technologických parametrů apod. a stroji rovněž poskytovat data potřebná pro jeho činnost (NC programy). Operátora pracoviště lze řídit v reálném čase prostřednictvím terminálu (odpadají tak starosti s průvodní dokumentací) a v kontextu daného procesu od něho vyžadovat informace, které nelze získat automaticky (například výsledek předepsané kontroly kvality). Získaná data jsou komplexní, umožňují výrobu operativně plánovat a řídit a následně mohou být zpracovávána z různých hledisek (obchod, výroba, kvalita, údržba, logistika, personalistika apod.).

Proč tedy možností MES využívá zatím tak málo českých podniků? Je zřejmé, že zavedení MES stojí peníze, které je třeba zaplatit jeho dodavateli. Získávání informací o aktuálním stavu výroby a problémech, které je třeba operativně řešit, však také není zadarmo (i když se samozřejmě nejedná o investice, a není je proto zapotřebí zdůvodňovat a schvalovat). Možná by stačilo položit si pro začátek několik jednoduchých otázek a pokud možno pravdivě na ně odpovědět. Jakou část své pracovní doby stráví pracovníci výroby tím, že vyplňují formuláře nebo podávají hlášení na operativních poradách? Nakolik se informace požadované jednotlivými podnikovými útvary duplikují? Kolik času potřebují provozní manažeři na to, aby byli neustále „v obraze“ a mohli kvalitně nejen rozhodovat, ale také reportovat svým nadřízeným? Jak náročné je denně vybavit výrobu všemi potřebnými podklady pro její práci? Jaké úsilí je obvykle zapotřebí vynaložit k tomu, aby bylo možné vyhodnotit skutečné výsledky dosažené realizací určitého zlepšení? A tak bychom mohli pokračovat.

MES určitě nejsou žádným zázračným lékem na řešení všech problémů výrobních podniků. Jejich přínosy jsou však na první pohled zřejmé (obdobně jako v uvedeném příkladu s vozidly) a neoddiskutovatelné. Je proto načase začít je považovat, obdobně jako ERP systémy, za nezbytnou součást podnikového řízení a buď věřit, že investice do jejich pořízení se po překonání počátečních obtíží určitě vyplatí, nebo se nechat o těchto přínosech přesvědčit formou odpovídající studie proveditelnosti, jejíž zpracování nabízejí jak dodavatelé MES, tak firmy z oboru procesního inženýrství.
Tomáš Zeman