Na dodavatele ERP systému jsou často od zákazníků kladeny velké nároky, kterým by asi plně vyhovělo jenom zakázkové řešení na míru, jež je na druhou stranu ochoten málokterý zákazník zaplatit. Pro dodavatele ERP to představuje nelehký úkol, protože jeho řešení musí být velice flexibilní, aby bylo možné v implementační fázi provést jeho konfiguraci podle aktuálních požadavků zákazníka. Také v budoucnu je třeba modifikovat konfiguraci výchozího implementačního stavu podle stále měnících se potřeb.


Pro zákazníka je pak klíčová možnost uživatelského uzpůsobení chování informačního systému podle měnících se potřeb. Sám jsem byl na jedné prezentaci u zákazníka svědkem situace, kdy zákazník měřil čas, v němž je v předváděném informačním systému možné změnit jeho chování podle požadavku zákazníka definovaného teprve v rámci dané prezentace. Šlo přitom o požadavek na doplnění nového číselníku, s možností navázání vztahu na záznam v tomto číselníku ze záznamu zaměstnance a definicí pravidel, podle nichž se při navazování vztahu prováděly různé kontroly.

Řešení pro jednotlivé typy výrob

Požadavek na maximální flexibilitu informačního systému je charakteristický také pro výrobní firmy, protože jejich procesy často patří mezi ty složitější a změny procesů, včetně jejich promítnutí do provozovaného informačního systému, na tom nejsou jinak. Na celou problematiku se navíc musíme dívat z pohledu různých typů výrob, podle hlediska opakovanosti konečných výrobků (zakázkové, kusové, sériové nebo hromadné výroby), neboť řešení informačním systémem často musí i v rámci jedné firmy pokrýt více těchto druhů výrob současně. Vše se může odvíjet od úspěšnosti konkrétních výrobků na trhu nebo od charakteru vyráběných výrobků. Například ve výrobní firmě, která vyrábí větší sortiment finálních výrobků montovaných třeba z 80 % ze stejných polotovarů, mohou být finální výrobky vyráběny na zakázku a výroba společných polotovarů pak může mít charakter sériové výroby. Tím pak mohou být i procesy v jednotlivých výrobních divizích jedné firmy různé.
Informační systém tedy musí umět v rámci jedné implementace řídit různé typy výrob a zohlednit odlišnosti procesů pro ně charakteristické. Pokud se na uspokojení požadavku zákazníka podíváme z pohledu doby potřebné pro dodání výrobku a její struktury (obr. 1), můžeme identifikovat, které procesy je třeba do doby dodání u konkrétního typu výroby započítat a které jsou pro daný typ výroby klíčové nebo jejich řešení zahrnuje specifické požadavky nepožadované jinými typy výrob.



Obr. 1: Informační systém by měl respektovat odlišnou strukturu doby potřebné pro dodání výrobku u různých typů výrob

Kusová výroba Zde je do doby dodání je třeba započítat celou obchodní činnost, část doby výroby, skladování a expedice.

Zakázková výroba
První dvě etapy z doby dodávky jsou v případě zakázkové výroby na rozdíl od ostatních typů výrob ve velké interakci a jejich řešení v rámci informačního systému významně ovlivňuje úspěšnost implementace. Konkrétně jsou často v prostředí tohoto typu výroby požadována tato řešení:

• podpořit vyhledávání nových obchodních příležitostí – v prostředí tohoto typu výrob dochází k častější obměně zákazníků, podpora řešení poptávkově/nabídkového řízení je tedy pro tyto výroby nutná,
• zrychlit a zjednodušit tvorbu výrobní dokumentace a kalkulace – tento proces je potřebný pro rychlou tvorbu reálné nabídky ve smyslu navrženého termínu nebo dodržení požadovaného termínu a návrhu „správné“ ceny,
• požadavek adresného řízení a plánování ve vztahu k zakázce,
• adresnost náběhu nákladů do zakázky, tok nákladů výrobou,
• větší část doby dodání může mít charakter projektu,
• plánování, sdílení kapacit, plánování nevýrobních etap (projektové řízení).

Sériová výroba
V tomto případě jde většinou o výrobu na sklad, etapy související s výrobou do doby dodávky většinou nevstupují. Typické jsou požadavky podporující etapy obchodu a distribuce. Konkrétně jsou často v prostředí tohoto typu výroby požadována tato řešení:

• řešení dlouhodobých kontraktů a odvolávek,
• podporu prodeje nových výrobků,
• zaměření na podporu distribuce výrobků k odběratelům,
• sledování veličin jako je výrobní takt a rytmus práce,
• výroba na sklad – predikce prodejů, řešení sezónnosti prodejů,
• větší podpora pravidelné kontroly jakosti výroby,v
• automatizovaný sběr dat ve výrobě.

Z pohledu specifických částí hlavního procesu daného typu výroby lze tedy z řešení podprocesů poskládat hlavní proces jednotlivých výrobních divizí jedné firmy i v jeho odlišných podobách. I tady totiž platí, že „ze stejného materiálu lze postavit různé domy“.
Jednotlivé fáze hlavního procesu je vhodné podpořit funkcionalitou workflow, která zabezpečí přidělování dílčích úkolů v rámci procesu konkrétním odpovědným uživatelům s možností kontroly plnění jejich časových normativů.
Využití workflow je vhodné použít například u zakázkové výroby, kde jsou obchodní a předvýrobní etapy těsně propojeny a mohou mít významný vliv na zkrácení doby dodávky nebo úspěšnost výrobce ve výběrových řízeních, do nichž vstupuje. Předvýrobní etapa doby dodání má často charakter projektu v prostředí týmové práce. V tomto případě tedy může informační systém přímo ovlivnit dobu dodávky a zvýšit počet nabídek, které je uživatel schopen zpracovat. Ve firmách se zakázkovou výrobou bývají tyto první obchodně předvýrobní fáze úzkým místem, jehož průtok (podle teorie omezení) pak může dobrá funkcionalita informačního systému významně zvýšit.
Obecně je tedy možné konstatovat, že i u informačních systémů by měla být rychlost zadání i získání informací jednou z metrik při jejich výběru. Rychlost realizovaného procesu v prostředí informačního systému limituje výkon uživatele, který se systémem pracuje.
S ohledem na všechny uvedené odlišnosti požadavků na řešení jednotlivých typů výrob je možné vystavět jednotlivá řešení na společném základu datového i procesního modelu a do obou z nich pak doplnit rozšíření podporující odlišnosti procesů, charakteristické pro tyto typy výrob. Ve výše uvedeném obrázku jsou tmavší zelenou barvou označeny ty etapy doby dodávky, které požadují řešení v jiných typech výroby tolik nevyužívaná.

Dostupnost reálných informací

Pro výrobní i ostatní firmy jsou pak pro rozhodování důležité dostupné a reálné informace. Málokdo si však uvědomuje, že právě dostupnost informací v reálném čase je jednou z důležitých charakteristik provozovaného informačního systému nebo jeho konkrétní implementace. Vlastní proces uživatele by se neměl přizpůsobovat tomu, jak je informační systém schopen informace zpracovat. Ten by naopak měl umět zpracovat každou informaci v okamžiku jejího vzniku. Pokud připustíme již od počátku zpoždění v zadání informace, pak je jisté, že v budoucnu nebude nikdo vědět, na jak reálných informacích naše rozhodnutí stavíme. Ze všech řešení bychom měli vybírat takové, které s ničím jiným než se sběrem informací v reálném čase, v podstatě nepočítá.
Dva příklady za všechny:

• Pokud ve výrobní firmě nevstupují do informačního systému v reálném čase informace o odhlášených operacích, bude modul kapacitního plánování navrhovat provedení již hotových operací. Tato skutečnost je pak často příčinou neúspěšných implementací modulů kapacitního plánování. Pokud firma investuje do koupě informačního systému včetně kapacitního plánování a ušetří na řešení automatizovaného sběru výrobních dat, pak data v modulu kapacitního plánování nejsou pro uživatele dostatečně reálná.
• V praxi jsem se setkal s tímto vysvětlováním uživatele nejmenovaného informačního systému: „Protože dodatečné náklady k danému materiálu u nás činí 30 % a chceme, aby do zakázek vstupoval v ceně včetně těchto dodatečných nákladů, realizujeme příjem na sklad v okamžiku, kdy dostaneme faktury za vše, co souvisí s dodávkou daného materiálu.“ Takový příklad je pak ukázkou toho, jak uživatel špatně modifikuje svoje procesy na základě ne zcela dobře postaveného řešení. Informační systém v tomto případě sice nebránil přijeti na sklad v okamžiku příchodu dodávky do firmy, ale již nedokázal dodatečně zaevidovat vše, co s dodávkou souviselo, a toto adresně rozpustit do všech zakázek, do nichž materiál naběhl. Je to sice zdánlivá drobnost, ale uvědomme si, že správnost těchto cenových podkladů je vstupem do kalkulací, a tím i do všech manažerských nástrojů pro rozhodování.

Pro nalezení odpovědi nebo správného řešení pro první popisovaný příklad neexistuje jednoznačná odpověď, neboť v každé výrobě není možné použít stejné řešení. Do hry vstupují parametry jako čistota výrobního prostředí, charakter výrobního procesu nebo jeho délka. Jedním z pěkných příkladů použití novějších technologií pro sběr výrobních dat pak mohou být dotykové terminály se snímačem čárového kódu. Pracovník pak jednoduše načte z výrobní dokumentace čárový kód, identifikující provedenou operaci, načte i svoji identifikaci a na dotykovém terminálu zadá údaje týkající se počtu shodných, případně i neshodných kusů.



Obr. 2: Ukázka pracoviště pro odhlašování operací

Pro druhý příklad, týkající se doceňování příjmu na sklad, jsou v dnešní době dostupná řešení, v nichž uživatel zadává každý doklad v okamžiku, kdy se mu dostane do ruky a systém sám v reálném čase zajistí docenění příjemky s automatickým rozpuštěním poměrné části nákladu do již vydaného množství, do zakázek nebo do výrobních příkazů. Na skladě pak zůstává část dodatečného nákladu, která odpovídá dosud nevydané části zásoby (obr. 3). Náběh nákladů do účetnictví je v tomto případě plynulý a odpovídá realitě, na rozdíl od řešení, které takové rozpouštění realizují pouze jednou za definované období. V popisovaném řešení je pak stále dostupná on-line informace o ceně materiálu včetně dodatečných nákladů. Ta je pak podkladem pro oceňování nadřízených dílců nebo rozpracované výroby. Při změnách cen pohonných hmot je určitě důležité vědět, jak se tyto změny promítají do cen nákladových vstupních materiálů, a tím i výrobků.



Obr. 3: Příjem a výdej nakoupeného materiálu s dodatečným doceněním a rozpuštěním nákladů

Řízení na základě reálných informací

Pokud tedy zajistíme sběr výrobních dat v reálném čase, máme jistotu, že výrobní dispečeři a plánovači budou mít v nástrojích pro sestavování plánu výroby na jednotlivých pracovištích aktuální obraz skutečného stavu ve výrobě, a tím i včasnou reakci na případné skluzy, k nimž ve výrobě dochází.
Na níže uvedené ukázce plánovací tabule (obr. 4) je pak vidět i stav plnění jednotlivých operací, zeleně je vyjádřena hotová část plánované operace.



Obr. 4: Ukázka plánovací tabule se znázorněným stavem plnění jednotlivých operací

Ve vztahu ke druhému příkladu z předchozí kapitoly jsou reálné ceny vstupů do výroby podmínkou znalosti skutečných nákladů výroby, s možnosti jejich porovnání s hodnotami z plánové kalkulace, která je v případě zakázkové výroby jedním z podkladů ovlivňujících stanovení prodejní ceny.

Autor je analytikem LCS Noris ve společnosti LCS International.