V případě nasazení systému pro řízení a plánování výroby a MES se vždy jedná o automatické a reálné propojení s výrobním zařízením, nikoli o teoretickou simulaci, která musí být podle skutečnosti upravována. Propojení je dle možností přímé, nebo nepřímé. Přímé propojení znamená, že je MES přímo propojen s řídicím systémem výrobního zařízení. Nepřímé propojení je realizováno pomocí snímačů dodatečně namontovaných na stroj a připojených po LAN k ERP/MES. V případě propojení MES a ERP je samozřejmě ideální situace, kdy je MES součástí ERP. Je ale potřeba pracovat i se systémy, které MES nemají. V tom případě je nutná integrace, která se liší podle možností ERP systému, se kterým se má MES propojit. Ne vždy přitom výrobci ERP počítají s integrací systému MES. Převážná většina ERP systémů byla původně vyvinuta pro řízení podnikových zdrojů u nevýrobních společností. Jejich výrobní moduly byly přidány později a nedisponují všemi pro průmyslový podnik potřebnými funkcionalitami. Samotný MES přitom nemůže bez dat pořizovaných ERP systémem fungovat. Oba systémy spolu musí komunikovat. Můžeme zde hovořit o různých úrovních komunikace od přímého propojení do databází, komunikaci pomocí objektů ve vrstvě mezi ERP a MES až po výměnu dat pomocí XML.

Na co si dát pozor?

Každé zavádění nových technologií samozřejmě přináší jistá úskalí, která je nutno překonávat. Důležité je, aby obě zúčastněné strany měly skutečný zájem na zprovoznění a využívání MES systému, jinak se to celé zvrtne v potvrzení Parkinsonova zákona: každá změna je změna k horšímu. To souvisí s celkovou atmosférou na pracovišti. Pokud lidé pochopí, že systém MES slouží k odkrývání hluchých míst a zlepšování pracovního procesu, a tedy i jejich podmínek, pak jsme na správné cestě. Pokud je jim to podáno jako sledování Velkým bratrem, výsledkem bude snaha o oklamání systému a zkreslování dat.

Ukázka prostředí MES systému EasyTechnology, modul stroje

Co se týká vlastní implementace, výchozím bodem je jako u všech ostatních systémů analýza problému. Zde je třeba stanovit, jaké hodnoty měřit a jak je vyhodnocovat. Tuto část považuji za klíčovou, vše ostatní už je jenom hra se softwarem a hardwarem. Analýza by měla vycházet z požadavků na řízení jakosti v podniku a měla by při ní zaznít slova jako Six Sigma (strategie řízení), DMAIC (define, measure, analyze, improve, control) apod. Není podstatné, jaká to bude strategie a jaké používá metodiky, důležité je, aby existovala. Přístupem typu „to je náš ajťák a tento pán je elektrikář, tak to dejte nějak dohromady a pak nám řekněte, co s tím máme dělat“ žádný kloudný výsledek nevznikne. 

MES pro každého?

Bez systému MES se v dnešních průmyslových provozech lze jen těžko obejít. Vzhledem k tomu, že používané výrobní technologie jsou prakticky srovnatelné, nelze předpokládat, že zrovna já budu frézovat desetkrát rychleji než ostatní. Konkurenční výhodu mohu získat jedině dobrou organizací práce. Potud by mi mělo teoreticky stačit ERP a plánování. Bohužel, do výroby vstupuje příliš mnoho faktorů na to, aby to bylo tak jednoduché. Výpadky strojů, prostoje, překračování výrobních časů. To vše přináší velké ztráty. MES systém je od toho, aby poskytl relevantní informace o skutečném procesu výroby a my na základě poznání, kde nás bota tlačí, mohli provést nápravná opatření. Pořízení MES je vhodné pro každého, kdo chce zvýšit produktivitu práce a má důležitější práci než koukat na stroje, jestli něco dělají. Záměrně píšu vhodné a nepoužívám slovo nutné, protože nutné to není. Stejně tak není nutné jezdit autem, protože pěšky na schůzku také dojdu, otázka je, jestli tam ještě budou ti ostatní.

Ladislav Peleška
Autor je vedoucím ERP divize společnosti TD-IS, která je dodavatelem informačního systému EasyTechnology z kategorie MES.