Výrobu nejčastěji členíme dle odvětví (strojírenství, plastikářství, potravinářství, farmacie atd.) nebo dle výrobních procesů (diskrétní, procesní, kontinuální, projektové) apod. V praxi se jednotlivá odvětví a procesy vzájemně prolínají, takže typicky registrujeme potravinářskou procesní výrobu, farmaceutickou procesní, strojírenskou diskrétní, stavební projektovou výrobu apod.

Každý druh výroby má specifické požadavky. Například farmaceutická/zdravotnická výroba má specifické testovací procesy vyžadující laboratorní informační systém, který prakticky představuje jakousi výrobu ve výrobě. Nebo v plastikářském průmyslu není samotná výroba plastových výlisků extra složitá, ale zahrnuje tvorbu vstřikovacích forem, což je relativně náročné a znamená to mít poměrně kvalitní nástrojárnu.

V automobilovém a leteckém průmyslu jsou vysoké požadavky na řízení kvality a na svolávání produktů na servis. Stavebnictví je zase představitelem projektové výroby, kterou lze obecně charakterizovat jako komplexní aktivitu s určitou sousledností a s definovanými náklady, jejíž výstupy jsou často ovlivněny zpožděním – proto se zde klade důraz na projektové řízení. A někdy jsou výrobní specifika typická nejen pro daná odvětví a procesy, ale také z určitých historických důvodů i geograficky.

Typy výroby z hledisku odběru produkce

Často je možné se setkat také s pohledem na výrobu dle „vzdálenosti od zákazníka“, tedy od „nejbližšího“ vývoje na zakázku až po „nejvzdálenější“ výrobu na sklad. V běžné praxi rozlišujeme čtyři typy výroby:

• Make-to-stock: Model výroby na sklad je založený na plánování kapacit dle dlouhodobých předpovědí odbytu produktů. Výrobní kapacity jsou optimalizovány pro dosažení optimálních skladových zásoby při efektivním využití výrobních prostředků.
• Make-to-order: Model zakázkové výroby, při kterém je plánování kapacit založeno na objednávkách zákazníka. Je většinou výběrem z konečného spektra konfigurací nebo dokonce pouze výběrem z definovaného spektra produktů.
• Assemble-to-order: Jinými slovy montáž na zakázku, využívá se zejména v případech, kdy zákazník vyžaduje produkty rychle a konfigurovatelné jen do určité míry a výrobce je schopen z předvyrobených komponent sestavit finální produkt.
• Engineer-to-order: Model vývoje na zakázku je specifický zejména pro strojírenské podniky, vytvářející produkty projektovým způsobem na základě individuálních požadavků zákazníků.

V České republice je jasně dominantní odvětví automotive – 20 % firem vyrábí výhradně pro automotive a další vysoké procento společností vyrábí do automobilového odvětví alespoň zčásti. Takže řada českých výrobních firem nemá pouze jeden typ výroby (např. na sklad), ale díky zapojení do automobilového průmyslu také zároveň provozuje zakázkovou výrobu (make-to-order).

Dalším příkladem smíšené výroby může být strojírenská firma, která může provozovat až tři typy výroby – v automotive výrobě jede podle make-to-order, svářečské práce představují výrobu assemble-to-order a nakonec nástrojárna, která je typickým engineer-to-order. Pokrýt všechny tyto procesy jedním informačním systémem pak není jednoduché.

IT podpora

Na trhu existuje řada systémů, které podporují především jeden určitý druh výroby. Například JD Edwards je typickým představitelem ERP nástroje s velmi účinným projektovým řízením pro projektově orientované firmy. Z českých dodavatelů lze pro případ projektové výroby zmínit KARAT. Na druhém konci spektra pak existují komplexní systémy typu SAP, které se snaží pokrýt téměř všechny druhy výrob. Před každým projektem je důležité znát množinu dostupných informačních systémů s požadovanou funkčností vhodnou pro daný typ výroby. A za druhé mít k dispozici tým konzultantů se zkušeností a znalostí problematiky daného odvětví – varianta konzultanta, který se specifika dané výroby na tomto projektu teprve učí, je pro zákazníka zpravidla dražší.

Tak například v automotive konzultant musí vědět, že klíčovými procesy jsou zde plánování a řízení výroby, expedice a řízení kvality. U potravinářského průmyslu je to obdobné, i když zde je jednodušší řízení výroby, tak ale expedice a kvalita jsou alfou a omegou. U zdravotnické výroby je důležitá podpora testovacích procesů ze strany laboratorního informačního systému, jež je součástí řízení kvality. Podobná situace je v hutní výrobě, kde se odlitek po svém odlití musí analyzovat a certifikovat. Znalost informačních systému dostupných na trhu potom umožňuje vybrat nejvhodnější řešení, které pokrývá požadované klíčové procesy. A pokud všechny funkčnosti nemá, pak je třeba integrovat externí systém třetí strany.

Integrace je obecně jedním ze tří nejdůležitějších trendů při nasazování IT systémů ve výrobních prostředích. Těmi dalšími je tlak na kvalitnější plánování, kdy se ukazuje že mnohé dnešní APS systémy již nedostačují. A nakonec také tlak na e-commerce funkcionality jejichž součástí jsou například konfigurátory umožňující automatizovat zpracování zákaznické poptávky třeba až na úroveň kusovníku.

Osobně pak vidím na úrovni českých výrobních organizací ještě dva zajímavé trendy, které ovlivňují současné ERP projekty. Zatímco dříve se o kvalitní ERP systém zajímaly jen větší výrobní firmy, dnes implementují čím dál tím menší firmy, klidně i podniky s 50 zaměstnanci. A přibývá také firem s produkcí vyšší přidané hodnoty, zvyšuje se tedy podíl produkce finálních výrobků.

Zdeněk Špelina Autor článku je ředitelem a jednatelem ve společnosti AppliCon IT.