Zákaz vychází z evropského nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Nejprve se vztahuje na velké podniky, od roku 2030 se má rozšířit také na středně velké společnosti. Neznamená absolutní zákaz odstranit jakýkoliv kus textilu. Pravidla počítají s odůvodněnými výjimkami například u výrobků, které jsou nebezpečné, vážně poškozené, padělané nebo jinak nevhodné pro další využití. Podnik však bude muset umět doložit, proč zboží vyřadil a co se s ním následně stalo.

„Podle dřívějšího odhadu Evropské agentury pro životní prostředí se v Evropě každoročně zničí přibližně pět až devět procent textilních výrobků určených k prodeji. To představuje zhruba 264 až 594 tisíc tun zboží. Část těchto výrobků se vůbec neprodá, další se vracejí z internetových obchodů nebo jsou vyřazeny kvůli drobné vadě, poškozenému obalu či konci sezony. Právě tyto kusy nově nesmějí automaticky zamířit k likvidaci,“ říká Adam Rožánek ze specializovaného internetového obchodu Trenýrkárna.cz.

Běžný sklad je uspořádán především tak, aby zboží co nejrychleji přijal, uložil, vychystal a expedoval. Zpětný tok bývá proti tomu podstatně méně předvídatelný. Do skladu přicházejí jednotlivé kusy v různém stavu, často bez původního obalu, s poškozenou visačkou nebo po krátkém použití. Každý z nich je nutné zkontrolovat a rozhodnout, zda se může vrátit do standardního prodeje.

„Nová pravidla tento proces dále rozšiřují. Už nepůjde pouze o rozdělení vráceného zboží na prodejné a neprodejné. Sklad bude muset rozlišovat zboží vhodné k okamžitému naskladnění, prodeji se slevou, opravě, čištění, přebalení, darování, materiálovému využití nebo recyklaci. Samostatnou kategorii budou tvořit výrobky, jejichž další využití není možné a u nichž bude nutné doložit důvod případného zničení,“ říká Silvie Mitvalská z Rondo.cz a dodává: „Jedna univerzální zóna pro vratky proto nemusí dostačovat. Zboží čekající na kontrolu se nesmí smíchat s již posouzenými kusy ani s běžnou prodejnou zásobou. Opravitelné výrobky potřebují jiný režim než zboží určené charitativní organizaci nebo recyklačnímu partnerovi. V některých skladech proto vzniknou oddělené karanténní a třídicí plochy. Jiní provozovatelé mohou přesunout celý proces do specializovaného centra reverzní logistiky.“

Klíčovou veličinou nebude jen počet zpracovaných kusů, ale také čas. U sezónního zboží hodnota zásoby rychle klesá. Zimní bunda, která se vrátí do nabídky během několika dnů, může být ještě prodána za většinu původní ceny. Pokud několik týdnů čeká na kontrolu, přebalení nebo schválení dalšího postupu, její obchodní hodnota může výrazně klesnout. Sklady proto budou potřebovat jasná rozhodovací pravidla. Pracovník nemůže u každého kusu čekat na individuální stanovisko obchodního oddělení. Podle hodnoty výrobku, rozsahu poškození, nákladů na opravu a očekávané prodejnosti by mělo být předem určeno, zda se zboží vrátí do primárního prodeje, přesune do outletu, nabídne na sekundárním trhu nebo předá dalšímu partnerovi.

„To zároveň mění pohled na výkon reverzní logistiky. Nestačí sledovat, kolik vratek sklad za směnu zpracoval. Důležité bude, jak rychle dokázal obnovit jejich hodnotu, jaký podíl výrobků vrátil do prodeje a kolik nákladů připadlo na jeden zachráněný kus. U levného zboží může kontrola, čištění a nové zabalení stát více než samotný výrobek. Regulace však firmám nedává možnost tuto ekonomickou nerovnováhu jednoduše vyřešit zničením zásoby,“ říká Adam Rožánek.

Dosavadní skladové systémy často pracují s několika základními stavy: přijato, uskladněno, rezervováno, expedováno nebo vyřazeno. Stav „vyřazeno“ už ale nebude poskytovat dostatek informací. Firma bude potřebovat vědět, proč byl konkrétní výrobek vyřazen z běžného prodeje a jakým způsobem s ním naložila.

Do WMS nebo navazujícího podnikového systému proto mohou přibýt nové důvodové a dispoziční kódy. Skladová karta by měla odlišit například konec sezony, poškození při přepravě, zákaznickou vratku, výrobní vadu nebo chybějící obal. Současně musí zaznamenat, zda výrobek zamířil do opravy, outletu, k darování, přepracování nebo recyklaci. Evidence by měla navazovat na fyzické umístění zboží i na doklady o jeho předání externímu partnerovi.

„Největší nároky nevzniknou při evidenci celých palet stejného zboží, ale u jednotlivých kusů. Dva výrobky stejného typu mohou mít po vrácení zcela rozdílnou hodnotu a další využití. Jeden se po kontrole vrátí do běžné zásoby, druhý potřebuje nový obal a třetí opravu. Systém proto musí být schopen sledovat jejich rozdílný stav, i když původně sdílely stejný skladový kód,“ upozorňuje Adam Rožánek

Firmy se budou rozhodovat, které činnosti zvládnou ve vlastním skladu a které předají specialistům. U většího objemu vratek může dávat smysl vlastní třídicí pracoviště, kontrola kvality i drobné opravy. Menší provozovatelé nebo společnosti s výraznými sezonními špičkami mohou využít externí centrum, které obsluhuje více značek a dokáže sdílet pracovníky, technologie i kapacitu. „Důležitá bude také síť navazujících partnerů. Darování, oprava či recyklace nejsou pouze administrativní volby v systému. Zboží je nutné zabalit, konsolidovat, přepravit a převzít proti dokladu. Partner zároveň musí mít kapacitu přijmout příslušný objem a skutečně s ním naložit dohodnutým způsobem. Nestačí proto najít odběratele až ve chvíli, kdy se sklad zaplní neprodejnými zásobami,“ říká Martin Chalupníček ze společnosti Kärcher.

 

Nová regulace se zatím týká vybraných kategorií textilu, obuvi a módních doplňků. Z logistického hlediska ale může být předobrazem širší změny. Evropská pravidla umožňují v budoucnu rozšířit zákaz také na další skupiny spotřebního zboží. Sklady, které nyní nastaví přesnější třídění, sledování dalšího osudu výrobků a spolupráci s opravárenskými či recyklačními partnery, proto neřeší pouze jednu povinnost módního průmyslu. Připravují se na situaci, kdy expedicí k prvnímu zákazníkovi životní cyklus výrobku ani práce skladu zdaleka nekončí.