Nejčastější výmluvy managementu z firem, v nichž docházelo k softwarovému pirátství (podle analýzy BSA):

1. Chyba není na mé straně, nejsem za to zodpovědný. To je často doprovázeno tvrzením, že za legálnost softwaru zodpovídá někdo jiný.
2. Máme jiné priority související přímo s podnikáním, na hlídání legálnosti softwaru nejsou zdroje.
3. Nestačili jsme zatím pořídit další licence, protože naše firma příliš rychle roste či došlo k fúzi nebo akvizici. Tato výmluva je často doprovázena údajným úmyslem potřebné licence brzy nakoupit.
4. O užívání nelegálního softwaru jsme neměli ani potuchy. Tato výmluva nejčastěji zazní tehdy, když management cíleně ignoruje nelegální software a předpokládá, že se tím zbaví odpovědnosti.
5. Licence jsou příliš drahé. Tento argument nejčastěji zazní u specializovaných firem (architekti, projektanti, grafici či konstruktéři), které používají nákladný specializovaný software.
6. Software jsme pouze testovali a pak jej zapomněli odinstalovat. Typická výmluva patřící mezi nejméně uvěřitelné doprovázená argumentem, že přece není možné mít veškerý software pod kontrolou.

Vlastník firmy či její nejvyšší vedení přitom ze zákona zodpovídají za chod společnosti, a tedy i za možné nelegální užívání softwaru. Odpovědnosti se nelze vyhnout ani za předpokladu, že manažer instalace nelegálních kopií nenařídil ani se instalace nezúčastnil. Z evidence případů BSA vyplývá, že na tento mylný předpoklad již doplatilo mnoho manažerů a jednatelů.

Hlavním důvodem vzniku pirátství ve firmách je nechuť pohlížet na software coby plnohodnotnou součást majetku společnosti. Software je pro každou trochu větší firmu životně důležitý, přesto hospodaření s tímto aktivem manažeři věnují minimum pozornosti. Z praxe vyplývá, že společnosti vůbec neevidují až 40 procent užívaného softwaru a až 10 procent počítačů. Neevidovaný software je velmi často nelegální a je užíván bez vědomí managementu.

Během mnohaletého chaosu ve firemní informační síti se může v počítačích nashromáždit nelegální software v hodnotě statisíců či milionů korun. Pokud poté ve firmě proběhne policejní prohlídka, velmi špatně se prokazuje, komu nelegální software a další díla patří. Zodpovědnost pak padá na bedra správce IT a managementu, a to i v případě, že nelegální software firma fakticky nevyužívá.

České soudy během posledních let vynášejí přísnější rozsudky než v minulosti. V devadesátých letech byly tresty velmi mírné či se případy k soudu ani nedostaly, zato nyní soudy pohlížejí na trestnou činnost spojenou s porušováním autorského práva mnohem přísněji. Pachatelům hrozí vysoké peněžité tresty, propadnutí věci, či dokonce trest odnětí svobody až na dobu pěti let. Obvinění často musí uhradit poškozeným softwarovým firmám statisíce korun, a to až dvojnásobek hodnoty nalezeného nelegálního softwaru. Tuzemské firmy za způsobené škody v průměru zaplatí 200 tisíc korun. Přísnější postoj soudů se odráží ve snaze obviněných a podezřelých osob o mimosoudní řešení situace. Před soudem skončí zhruba třetina případů. Zbytek je urovnán mimosoudní cestou.

Při dodržování základních pravidel hospodaření se softwarem a prováděním pravidelných kontrol – takzvaných softwarových auditů – se riziko výskytu nelegálního softwaru minimalizuje. Základní preventivní kroky jsou následující:

1. Provést softwarový audit, který odhalí možný nelegální software.
2. Odstranit zjištěný nelegální software a získat programy z legálních zdrojů.
3. Nastavit závazná pravidla užívání softwaru ve firmě a pravidelně provádět audity softwaru.
4. Konzultovat situaci s profesionálním softwarovým auditorem, který diskrétně pomůže dát vše do pořádku.

Třicet devět procent softwaru instalovaného v tuzemských počítačích je pořízeno nelegální cestou. Pro české softwarové odvětví to představuje ztráty ve výši 2,5 miliardy korun. Česká republika se podle studie analytické společnosti IDC zařadila mezi 20 zemí s nejnižší mírou softwarového pirátství. Za snížením tuzemské míry pirátství o jeden procentní bod podle analytiků IDC stojí lepší legislativa, dobře prováděná osvěta a cílené zátahy policie ve firmách, které se dopouštěly softwarového pirátství.