Průzkum, který uskutečnila společnost Gartner mezi 260 lídry z oblasti dodavatelských řetězců během února a března 2020, ukázal, že 33 % přesunulo své sourcingové a výrobní aktivity mimo Čínu, nebo tak plánuje učinit během příštích dvou až tří let. Průzkum ukazuje, že pandemie koronaviru je jen jedním z otřesů, které dopadly na globální dodavatelské řetězce.

„Globální dodavatelské řetězce zaznamenaly otřesy již dlouho před nástupem pandemie COVID-19,“ vysvětluje Kamala Raman, ředitelka výzkumu Gartner Supply Chain Practice. „Již v letech 2018 a 2019 upozornila obchodní válka mezi USA a Čínou lídry dodavatelských řetězců na slabiny jejich globalizované dodavatelské sítě a vedla k pochybám o vhodnosti výrazně outsourcovaných, koncentrovaných a provázaných sítí. Výsledkem je nové zaměření na odolnost dodavatelských řetězců a úvahy o výrazněji regionálně uspořádané výrobě. Je to ale změna, která něco stojí.“

Primárním důvodem pro přesun dodavatelských řetězců jsou cla a tarify

Po desítky let byla Čína destinací pro kvalitní a levnou výrobu – etablovala se coby hlavní zdroj prakticky pro všechna významná průmyslová odvětví včetně maloobchodu či farmaceutického průmyslu. Výzkum Gartneru ale ukázal, že rozdíl mezi počtem firem, které plánovaly v Číně výrobu rozšiřovat, a těmi, jež chtěly výrobu převést jinam, se v roce 2019 zmenšil na minimum – zejména kvůli celním tarifům.

„Zjistili jsme, že cla zavedená americkou a čínskou vládou během několika posledních let zvýšila náklady v dodavatelských řetězcích o více než 10 % u 40 % organizací. A u čtvrtiny respondentů bylo navýšení nákladů ještě vyšší,“ vysvětluje Kamala Raman. „Populárními alternativními destinacemi jsou Vietnam, Indie a Mexiko. Je tu ale i druhý hlavní důvod, proč přesunout obchodní aktivity mimo Čínu – snaha učinit dodavatelské sítě odolnějšími.“

Hledání rovnováhy mezi efektivitou a odolností

Jen 21 % respondentů v průzkumu uvádí, že dnes mají vysoce odolnou dodavatelskou síť – tedy že  mají dostatečný vhled a jsou schopní rychle měnit dodavatele, výrobce či distribuční kanály. Plných 55 % ale očekává, že vysoce odolnou síť bude mít během příštích dvou až tří let coby reakci na otřesy, jako byly brexit, celní válka či pandemie koronaviru.

Odolnost má ale svou cenu. 58 % respondentů potvrzuje, že odolnější síť znamená vyšší strukturální náklady. „Nacházíme se na křižovatce způsobu, jakým jsou vyhodnocovány globální dodavatelské řetězce – proti sobě stojí just-in-time systémy navržené pro maximální provozní efektivitu a just-in-case plány zdůrazňující plánování a přípravu řady možných scénářů,“ dodává Kamala Raman. „Při hledání rovnováhy musejí lídři odpovědní za dodavatelské řetězce použít metody řízení rizik pro správné zhodnocení ochoty svého podniku rizika podstoupit a rozhodnout se, jak je kvantifikovat ve srovnání s jinými cíli, jako jsou nízké náklady.“

Blíže zákazníkovi

Plná čtvrtina respondentů uvádí, že již uskutečnila regionalizaci či lokalizaci výroby, tak aby ji posunula blíže k místu poptávky. Přestože regionální dodavatelské řetězce mohou být dražší, neboť do ekosystému přibývají další hráči, nebo roste jeho celková složitost, umožňují zároveň omezit prodlevy a výpadky, když nastane nějaký otřes – pochopitelně za předpokladu, že jde o životaschopný model.

„Mnoho podniků na Západě bude muset zvážit nové druhy automatizace ve výrobních provozech, aby bylo možné snížit cenu regionální či domácí výroby. Některé firmy mohou zvolit kompromis – například výrobu dílů v Asii a  finální montáž blíže zákazníkovi,“ uzavírá Kamala Raman.