Digitalizace, větší automatizace výroby a s nimi spojené změny na trhu práce. To jsou hlavní myšlenky takzvané čtvrté průmyslové revoluce, která má své kořeny v Německu a která by měla v budoucnu změnit podobu evropského průmyslu. Včetně toho českého. Právě tuzemské prostředí má přitom podle některých názorů ty nejlepší předpoklady pro postupný přechod k větší automatizaci a digitalizaci výroby. „Česko už dávno není montovnou, ale jednou z nejvíce inovativních zemí ve střední a východní Evropě. Je pověstné svojí vynalézavostí, zrodila se tu řada unikátních špičkových technologií. Tempo inovací je zde navíc hodně vysoké, proto lze do deseti let počítat s velmi pokročilou úrovní digitálního propojení,“ uvedl výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory, Bernard Bauer. 

Jiří Prášil
gen. ředitel koncernu ZKL
 

Že si potenciál čtvrté průmyslové revoluce uvědomují i české výrobní společnosti, ukazuje průzkum společnosti EY. Podle něj více než polovina firem plánuje v příštích třech letech investovat do nástrojů Průmyslu 4.0. Společnosti si zároveň od nástupu čtvrté průmyslové revoluce slibují větší produktivitu práce či řešení nedostatku pracovních sil. To potvrdil i Lubomír Valenta, marketingový manažer společnosti Lomax, která se zabývá výrobou garážových vrat a stínicí techniky. „Větší automatizace výroby je při současné velmi nízké nezaměstnanosti optimálním řešením,“ řekl Valenta. Neustálé zvyšování podílu strojů ve výrobě však má i své limity. „Automatizace a digitalizace je sice cestou ke snižování potřeby lidí ve výrobě a vytváření finančních zdrojů pro zvyšování mezd zaměstnanců, jejím zaváděním však zároveň částečně ztrácíte flexibilitu ve výrobě, především pokud jde o nabídky šité na míru zákazníkovi,“ uvedl Jiří Prášil, generální ředitel koncernu ZKL.
Přední čeští výrobci se na nástup čtvrté průmyslové revoluce připravují dlouhodobě, velká část z nich už tedy zavedla zásadní opatření směrem k další modernizaci. Nejčastěji se jednalo o vylepšení informačních systémů, změnu systému plánování či spolupráce s výzkumnými institucemi. „Zavádění automatizace do výrobních procesů je v současnosti nutností. Za posledních 12 měsíců jsme snížili počty zaměstnanců o zhruba 150, a to při mírném růstu výroby a prodeje, přičemž mzdy se zvýšily až o 12 %. Letos plánujeme digitalizovat procesy v oblasti technicko-výrobního rozvoje,“ dodal Jiří Prášil.

I přes příznivé předpovědi některých expertů však Českou republiku z hlediska nástupu Průmyslu 4.0 některé věci brzdí. „Naší slabinou je marketing a obchod. Zejména vlastní know-how neumíme docenit, nevážíme si ho a prodáváme jej pod cenou,“ uvedl mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu, František Kotrba. Aby se však mohl Průmysl 4.0 u českých firem naplno etablovat, musí se nejprve změnit některé části školského systému. „Vzdělání musí jít vždy o krok napřed. Průmysl 4.0 pro něj znamená revoluci ve smyslu potřebné restrukturalizace systému, zejména pak na vysokých školách. To je to prvotní, co potřebujeme,“ uzavřel Kotrba.