AI Act je první komplexní právní rámec pro umělou inteligenci na světě. Cílí na konkrétní oblasti: vybrané praktiky zakazuje úplně, na vysoce rizikové systémy klade nejpřísnější povinnosti, pro obecné modely AI (GPAI), jako jsou velké jazykové modely, zavádí mírnější režim a u systémů, které komunikují s lidmi nebo vytvářejí syntetický obsah, ukládá povinnosti transparentnosti a označení. Platí přitom jednoduchá logika: čím větší dopad může systém mít na práva, bezpečnost nebo zdraví lidí, tím přísnější pravidla se na něj vztahují. Pro společnosti v celém dodavatelském řetězci je proto klíčové nejprve porozumět tomu, v jaké roli vůči AI systému vystupují: zda jsou poskytovatelem, zavádějícím subjektem, distributorem nebo dovozcem, a co tato role konkrétně obnáší.

 

Příručka AI Act v praxi provází čtenáře celou regulací srozumitelnou formou. Vysvětluje, na koho AI Act skutečně dopadá, jaká jsou kritéria pro vysoce rizikové systémy AI a jaké povinnosti transparentnosti platí pro systémy komunikující s lidmi. Obsahuje i přehled časové osy použitelnosti jednotlivých ustanovení, shrnutí stavu české implementace a rozbor průniků s nařízením GDPR. Praktickým završením je šestikrokový compliance postup, který společnostem pomůže systematicky posoudit svůj vztah k regulaci a nastavit odpovídající interní procesy.

 

 

„AI Act není jen dalším evropským compliance cvičením. Kdo vyvíjí nebo nasazuje AI systémy a zanedbá povinnosti poskytovatele či zavádějícího subjektu, vystavuje se sankcím ve výši desítek milionů eur. Přitom základní kroky (identifikovat roli, zmapovat systémy, nastavit dokumentaci) zvládne každá organizace, která se tím dnes začne zabývat,“ uvádí Jaroslav Menčík, partner advokátní kanceláře Ambit a autor AI Act v praxi.

 

Česká republika dosud nepřijala prováděcí právní předpisy k AI Actu a debata dílčích aspektech provádějícího zákona stále probíhá. Na přímé použitelnosti nařízení EU to však nic nemění: povinnosti z AI Actu platí napříč Evropskou unií přímo na základě unijního práva bez ohledu na to, zda je vnitrostátní legislativa plně promítne. Společnosti, které dosud čekaly na vnitrostátní legislativu jako signál ke startu příprav, tak riskují, že na první vlnu vymáhání AI Actu nebudou připraveny.

„Příručku jsme napsali jako pracovní pomůcku. Každá organizace, která chce rychle zjistit, zda se jí AI Act týká a kde má začít, v ní najde přehled povinností podle role, klíčová data i konkrétní checklist. Cílem je zkrátit cestu od nejistoty k informovanému rozhodnutí,“ dodává Jaroslav Menčík.