„Řada zadavatelů stále trvá na uzavření smlouvy o dílo s pevně daným rozsahem zakázky, cenou a termínem dodání. Při vývoji softwaru je ale tento typ smlouvy v naprosté většině případů nevhodný. Při realizaci projektu se totiž průběžně dotváří a zpřesňuje představa o potřebných funkcionalitách vyvíjeného softwaru a rovněž se řeší problémy, se kterými se v původním zadání vůbec nepočítalo nebo se o nich nevědělo. Přínosnější je smlouva postavená na principech agility,“ uvádí Radek Petr, Head of Delivery z vývojářské společnosti MoroSystems.

Výrazné a časté změny požadavků ze strany klientů v průběhu projektu potvrzuje průzkum agentury Brand Brothers, v němž téměř dvě třetiny z oslovených vývojářů softwaru uvádějí, že se s touto situací setkávají ve většině realizovaných projektů.

Při častých změnách projektu nejsou smlouvy o dílo dostatečně flexibilní. „Smlouvy o dílo jsou již dávno přežité a budoucnost vidím v agilních kontraktech, které dovolují flexibilně přizpůsobit spolupráci aktuálním potřebám klienta či trhu a nesvazují dodavatele k tomu vyvíjet něco, co je sice součástí smlouvy, ale nemusí to přinášet hodnotu. Při agilním přístupu vzniká řešení postupně a průběžně se ověřuje, zda se projekt vyvíjí požadovaným směrem. Agilita maximalizuje šanci, že zakázka dopadne dobře a bude dodáno užitečné a funkční řešení,“ popisuje Radek Petr.

U správně nastaveného agilního kontraktu je rovněž spravedlivější rozložení rizika mezi dodavatele softwaru a zákazníka. Na rozdíl od smlouvy o dílo je možné v případě nespokojenosti spolupráci velmi rychle ukončit. Pokud je spolupráce ukončena, dojde sice ke ztrátě, ta však nebude tak vysoká jako v případě dalšího pokračování plnění smlouvy.

Někteří zadavatelé jsou ovšem přesvědčeni o tom, že při agilním přístupu není vývoj softwaru pod dostatečnou kontrolou. Vývoj podle principů agility ale neznamená chaos, protože i tento přístup vyžaduje určitá pravidla. Ta se mohou v čase měnit s tím, jak se mění potřeby spolupráce. „Dalším častým důvodem je silná potřeba garance. Firmy chtějí mít jistotu, že bude dodán software podle jejich představ. Taková garance je ale pouze iluzí a je možná například ve výrobě, kde se jednotlivé procesy opakují podle předem známého scénáře. V oblasti vývoje softwaru ovšem nelze velké množství věcí predikovat, protože o nich dopředu nevíme, objevují se teprve při řešení daného projektu a podle situace vyžadují odlišný přístup k řešení,“ vysvětluje Radek Petr.

Agilní kontrakt může být postaven například na odběru kapacit a doplněný o určité formy garance. Zadavatel softwaru si jednoduše objednává čas konkrétních IT specialistů, kteří mají vývoj softwaru na starosti. Firma může mít po celou dobu vývoje garanci, že se v případě spokojenosti nebude vybraný tým lidí měnit. Pokud ovšem zadavatel není spokojen, může se domluvit na výměně. Velkou výhodou může být rovněž garance takzvaného sprintu, kdy se na dva až tři týdny dopředu detailně naplánuje rozsah prací, vše se v daném termínu zrealizuje, výsledek práce se prezentuje klientovi a na základě jeho potřeb se naplánuje další sprint. „Vývoj dle principů agility vyhovuje i samotným vývojářům. Agilita totiž přináší mnohem větší ztotožnění s náplní práce. Vtahuje zaměstnance do řešení problému a zároveň mu dává možnost spoustu věcí ovlivňovat, o určitých věcech rozhodovat a přenáší tak na něj odpovědnost,“ dodává Radek Petr.