3D tiskárny začly vznikat v 80. letech minulého století. Jejich využití bylo ještě donedávna omezené a drahé. V posledních letech se to ale mění a otevírají se nové možnosti. Jakými konkrétními scénáři využití 3D tisku zabýváte?
3D tiskárny nabízejí poměrně širokou škálu nových možností. Zájem o ně žene poptávka zákazníků po větším uspokojení individuálních potřeb a výroba bude tento trend následovat. Obchody založené na 3D tisku nebo virtuální sklady pro tisk náhradních dílů “on demand” jsou zatím jen vizemi, jednou ale budou realitou.

Jak může technologie 3D tisku změnit dodavatelské řetězce? Jaké přínosy to bude mít pro zákazníky?
Informační technologie jsou už dnes pro efektivitu a transparentnost toků zboží v tak roztříštěném odvětví jako je logistika klíčovým faktorem úspěchu. 3D tisk opět rozšíří nabídku logistických řešení, z kterých zákazníci mohou profitovat. Díky jejímu využití nebudou muset zákazníci čekat týdny a měsíce, než výrobek dorazí. Zákazník si prostě vytiskne daný díl na 3D tiskárně podle dodaných dat a bude ho mít k dispozici ihned. Vzroste také důležitost lokální výroby, výroba zboží se posune blíž zákazníkovi. Pokud bude větší část poptávky uspokojována regionálními producenty, mohou firmy snižovat dopravní náklady a stav zásob, tím pádem i investovaný kapitál, a díky tomu zrychlit procesy v dodavatelském řetězci.

Do dodavatelsko-odběratelských vztahů je dnes zapojena celá řada subjektů. Může tato změna zasáhnout fungování logistiky jako oboru?
3D tisk bude mít velký dopad na globální dodavatelské řetězce, to je nevyhnutelné. Zatím ale samotná technologie, a ani byznysové scénáře jejího využití, není dostatečně zralá. Nicméně, určitě si najde cestu do určitých odvětví, kde potom budeme sledovat posun z centralizované výroby k decentralizované, posun z interkontinentální přepravy směrem k regionální a domácí distribuci.

Co to bude znamenat pro zapojené subjekty?
Rozvoj regionální výroby s většími nároky na individualizovaný transport nabídne poskytovatelům logistických služeb nové příležitosti. Může to zahrnovat služby jako je bezpečný hosting a přenos dat stejně jako koordinaci rozvoje regionálních clusterů zabývajících se 3D tiskem a podporování nových potřeb v oblasti infrastruktury a řízení materiálu. Dodávky používaných surovin se stanou důležitou součástí logistiky. Jako DHL máme síť partnerů, kteří pro nás zajišťují různé průzkumy, a samozřejmě spolupracujeme s výrobními podniky, díky čemuž máme poměrně komplexní přehled o nových nasazeních 3D tisku a tím pádem i příležitostech pro náš byznys.

V jakých oblastech je podle vás reálné, aby se 3D tisk uchytil jako alternativa klasické logistiky?
Podle mě k tomu dojde v odvětvích s vysoce individualizovanými produkty. Tam má 3D tisk potenciál stát se hybnou silou a zásadně ovlivnit logistické procesy. Nasvědčují tomu i aktuální případy využití z nichž většina je ve vysoce individualizované výrobě. Například u zubních korunek a implantátů dnes zubaři nemusí posílat otisky technikům. 3D sken a následně vytvořený 3D model udělá práci ve stejné kvalitě, a to bez nutnosti fyzického přesunu výrobků. Tisk korunek a implantátů bude ve vývoji tohoto oboru dalším krokem. Ovlivní ale také výrobu produktů s dlouhou dobou obratu (slow moving products), dokončené zboží zabírající ve skladu dlouho místo. Stejně tak out-of-life- cycle produkty a produkty s vysokou přidanou hodnotou dodávané v malých dávkách jsou segmenty, kde by se 3D tisk mohl velmi dobře uplatnit.

S nasazením 3D tisku do logistických řetězců je spojena problematika přesunu duševního vlastnictví. Namísto vlastního produktu se budou z bodu A do bodu B přesouvat soubory. Vidíte nějaké specifické problémy, které kvůli tomu mohou nastat?
Tady je třeba oddělit problematiku duševního vlastnictví v B2C a B2B segmentu. V B2C segmentu očekávám velmi podobný vývoj jako v hudebním odvětví. Už dnes je mnoho 3D modelů volně dostupných v internetových databázích jako je Google sketch-up. Poskytovatelé on-line 3D tisku jako je Shapeways nebo I-materialize nabízí za mírný poplatek přístup k datovým modelům. V průmyslovém B2B segmentu lze ale očekávat jiný vývoj. Mnoho OEM výrobců je velmi zdrženlivých co se týká sdílení jejich duševního vlastnictví a 3D modelů a mají mnohem vyšší požadavky na bezpečený přenos dat. Z mé pohledu to ale problém není.

Využití 3D tisku v logistickém průmyslu bude závislé na již zmiňované „zralosti“ technologie a jejím rozvoji. Jaké další bariéry, vedle bezpečného transportu dat, musí tato technologie překonat?
Vedle problematiky duševního vlastnictví vidím ještě několik dalších hlavních výzev, se kterými se 3D tisk bude muset popasovat, aby naplnil očekávání. Mohu zmínit například sortiment výrobků. 3D tisk dnes vyhovuje pouze výrobě jednokusových produktů. Otazník stále visí také nad kvalitou. Přestože je technologicky možné využít 3D pro celou řadu jednokusových výrobků, optikou managementu kvality je to stále téma k diskusi. Samozřejmě jsou zde také nákladové bariéry. Produkce dílů pomocí 3D tisku může ostatním technologiím konkurovat jen ve vysoce specializovaných případech anebo výrobě mimo životní cyklus (?). V neposlední řadě jsou určitě tématem i závazky výrobce spojené s dodaným kusem. Překonání těchto bariér bude pro úspěch 3D tisku v logistickém odvětví klíčové.

Markus Kückelhaus působí v DHL na pozici ředitele oddělení Solutions & Inovations od roku 2012. Předtím pracoval pro DHL jako konzultant, jeho úkolem bylo podporovat vývoj a implementaci strategií a byznys modelů zaměřených na inovace napříč celou firmou. Dříve působil jako ředitel controllingu společnosti OBI. Má vystudovánu ekonomii na Univerzitě v Bonnu.