Během své kariéry, ať už v roli partnera poradenských firem velké čtyřky nebo z pozice finančního a IT ředitele národních infrastruktur, jsem viděl mnoho IT projektů. Dnes jsme však svědky nového fenoménu. Firmy si pletou nákup cloudu s vlastnictvím technologie. Skutečné riziko nevzniká samotným využíváním globálních technologických platforem, ale tím, jak hluboce jsou na ně architektonicky navázány.

Většina IT dodavatelů mluví o „vendor lock-inu“ (závislosti na dodavateli) primárně jako o problému budoucí ceny. Když poskytovatel ví, že nemůžete odejít, vaše náklady při obnově smluv raketově rostou. Skutečným rizikem je ztráta kontroly nad vlastním byznysovým modelem. Závislost není primárně otázkou smluvních podmínek, ale otázkou architektonického návrhu. Pokud aplikaci pevně „sdrátujete“ se specifickými nástroji jednoho cloudového giganta, přesouváte na něj svá cenová, regulatorní i geopolitická rizika. 

Digitální suverenita přitom neznamená izolaci. Není potřeba opouštět globální technologie ani veřejný cloud a stavět si vlastní datová centra. Znamená to však nutnost stavět systémy chytře – na cloud-native principech, otevřených standardech a s důsledným oddělením byznysové logiky od konkrétní infrastruktury. Suverenita v digitálním světě totiž neznamená „vše si dělat sám“, ale mít reálnou schopnost volby. 

Zvláštní pozornost dnes vyžaduje oblast umělé inteligence. AI již není experimentální nástroj, ale klíčový prvek nových obchodních modelů. Právě zde však vzniká ještě hlubší forma závislosti než u samotné infrastruktury.

Pokud firma pouze napojí své procesy na proprietární model jednoho globálního dodavatele prostřednictvím externího API, vzdává se kontroly nad klíčovou inovační vrstvou.Základem suverenity je přístup, který můžeme nazvat jako „Embedded AI“. Jak definují i moderní technologické standardy (například uznávané Cloud Native Foundation White Paper), umělá inteligence nesmí stát mimo vaši firmu. 

AI komponenty se musí stát organickou součástí vašeho vlastního aplikačního portfolia. Přesněji řečeno: musí být navrženy a nasazeny jako firemní kapability a samostatné mikroslužby (microservices). 

Znamená to, že inteligence je pevně vrostlá do vašich vlastních procesů a vy máte plnou kontrolu nad tím, jaký model (ať už open-source nebo komerční) v dané mikroslužbě zrovna využijete. Jen takto postavená architektura vám zaručí, že vaše nové AI obchodní modely budou skutečně vaše. 

Pokud pro někoho argument o ztrátě vyjednávací síly a kontroly nad inovacemi není dostatečný, přichází na řadu regulace. Digitální suverenita už dnes není jen dobrý nápad nebo akademický IT koncept. V kontextu nových evropských směrnic, jako jsou DORA (Digital Operational Resilience Act) a NIS2, se z ní stává regulatorní povinnost. Finanční instituce a firmy v kritické infrastruktuře budou muset reálně prokazovat, že mají hmatatelnou „exit strategii“ od svých poskytovatelů ICT služeb.

Představenstva a CEO českých firem dnes stojí před rozhodnutím: Budou svou digitální strategii stavět na inovaci bez strukturální kontroly, nebo na architektuře, která jim dává vyjednávací sílu a schopnost volby?

Evropská a česká konkurenceschopnost v příští dekádě nebude záviset jen na tom, jak rychle dokážeme adoptovat globální technologie. Bude záviset na tom, zda si nad nimi dokážeme udržet technologickou a architektonickou kontrolu. Protože ten, kdo nemůže svobodně změnit dodavatele, ve skutečnosti nevlastní svůj vlastní byznys.