Myslím, že nepůjde jen o jednu revoluční technologii, ale spíše o jejich souběh a řetězení dopadů. 

V průzkumu McKinsey State of AI z roku 2024 65 % organizací uvedlo, že generativní AI používá „pravidelně“ (ne jen experimentálně). Za 10 let už AI tím pádem asi nebude „wow“. Spíše všudypřítomná, jako například Excel. Stane se vrstvou nad prací. Bude psát, shrnovat, navrhovat, plánovat, kontrolovat. Možná bude běžné pro náš pracovní den, že začne AI stanovenými prioritami. Připraví nám návrhy odpovědí na e-maily, porovná náročnost úkolů a nabídne postup na celý den. Už dnes toho je AI relativně schopna.

Navíc s tím, jak roste kvalita porozumění a generování řeči u velkých jazykových modelů, může být normální vést s AI plynulý rozhovor. Ne „příkazy“, ale dialog. Nepůjde jen o to, že budeme mluvit. Ale o to, že zařízení začnou lépe chápat, co chceme v kontextu toho, kdo jsme, co řešíme a co preferujeme. Možná se dočkáme toho, že každý z nás bude mít něco jako osobního asistenta ve stylu „Jarvis”, kterého měl Tony Stark ve filmu Iron Man.

Jenže tady může být ten háček. Lidé asi začnou delegovat i to, co by neměli. Ne práci, ale odpovědnost a úsudek. Už dnes to někdy vidíme. Místo „AI mi pomohla“ slýcháme: „AI to za mě udělala.“ A možná si zvyknou delegovat myšlení ještě více než nyní. Někteří AI použijí jako akcelerátor. Jiní zase budou rychleji dělat chyby, protože zamění rychlost za správnost. Výhoda té doby nebude v tom, mít AI, ale umět ji zasadit do procesů a používat správně.

Je realistické, že během příštích 10 let uvidíme širší využití kvantových počítačů v laboratořích, u velkých technologických a výzkumných organizací a v několika úzce specializovaných pilotních aplikacích. Ale spíš jako doplněk než jako mainstream. Naroste riziko, že data šifrovaná public-key kryptografií (RSA, ECC), typicky pro výměnu klíčů a digitální podpisy, by mohla být s dostatečně vyspělým kvantovým počítačem rozšifrovatelná.

Útočníci dnes proto využívají metodu, které se říká „harvest now, decrypt later“ (HNDL). Sbírají šifrovaná data s vírou v to, že šifrování jednou prolomí za pomoci výkonnějších technologií. 

Tohle téma IT nutí přemýšlet nad post-kvantovou kryptografií (PQC) a tím, jak dlouho mají některá data zůstávat utajována. I proto NIST vydal první PQC standardy (FIPS 203/204/205) v srpnu 2024 a říká, že HNDL je důvod, proč migrovat dřív, než kvanty existují. UK NCSC organizacím doporučuje plánovat přechod na PQC s horizontem do roku 2035.

Je strategické pokládat si otázky jako: „Kdyby tato data získala a odhalila konkurence (nebo kdokoli) za 10 let, bude to pořád bolet?“ Pokud je odpovědí ano, stojí za to řešit odolnost šifrování a hledat způsob, jak kryptografické algoritmy flexibilně měnit, aniž by se muselo „přestavět“ celé IT.

 

Dnes vidíme použití robotiky třeba v logistice, výrobě a experimentálně i v domácnostech. Podle International Federation of Robotics už ve fabrikách globálně pracuje přes 4,28 milionu průmyslových robotů a instalovaná základna roste zhruba o 10 % (2024). 

Roboti v příštích 10 letech už asi nebudou vůbec žádné „wow“, ani humanoidi. Přijde ještě praktičtější vlna. Stroje šité na účel. Na roznášky, do skladů, průmyslu, zemědělství, inspekcí i práci v nebezpečných prostředích. Forecasty od ABI research pro mobilní roboty (AMR) počítají s růstem dodávek z 547 tisíc (2023) na 2,79 milionu (2030) při 24% CAGR.

Přinese to ale utopii, kde nikdo nepracuje a AI pracovní síla vyřeší vše, co potřebujeme? Nebo dystopii, kde jsou lidé z velké části nadbyteční a bohatství se stále víc soustřeďuje v rukou technologicky nejvybavenějších? Nebo něco mezi tím? Jediné, co můžeme předpovědět, je, že kroky a rozhodnutí, která děláme už dnes, když s AI pořádně začínáme, budou hrát velkou roli v tom, jaká z těch variant to nakonec bude.

„Lék na rakovinu“ bude vždy lákavá myšlenka. Pravděpodobnější vývoj ale je, že do té doby nastane posun k personalizovanější medicíně díky AI a technologiím. Přesnější a včasnější diagnostika (již dnes se k tomu AI využívá), léčba šitá na míru dle historických a genetických dat i rodinných anamnéz pacienta, rychlejší vývoj některých terapií. To vše je realistické. Zvýší se posun z reaktivního „léčíme, když je zle“ k preventivnímu „vidíme trend dřív“.

Současně se řeší otázka, která bude možná větší než technologický pokrok: Kdo ponese odpovědnost za ochranu a vlastnictví dat, která popisují zdraví člověka? Za chybu systému? Za špatné „doporučení“? A za to, že data pacientů nebudou použita proti nim, například odepřením přístupu ke zdravotnímu pojištění na základě genetických faktorů.

Už v roce 2021 WHO vydala report Ethics and governance of AI for health, který řeší rizika, odpovědnost, governance, a principy pro nasazení AI ve zdravotnictví. A toto téma se řeší dále.

Bude se štěpit do více forem. Hlas, prostorové zobrazení, headsety a postupně i praktičtější smart brýle. Pro všechny možné účely od spolupráce, prototypování až po běžné korporátní školení. International Data Corporation (IDC) očekává, že trh AR/VR/MR zařízení vzroste z 6,7 mil. kusů v roce 2024 na 22,9 mil. do roku 2028 (CAGR 36,3 %). 

V aktuálnějším přehledu IDC uvádí, že AR/VR headsety spolu s „display-less“ smart glasses mají v roce 2025 růst o 39,2 % na 14,3 mil. kusů. Data naznačují rostoucí počet dodávek zařízení mimo klasické obrazovky. A pokud jde o praktické využití, PwC ve studii firemního VR tréninku ukazuje měřitelný efekt pozornosti. Lidé ve VR byli až 4× více soustředění než u e-learningu (a 1,5× více než ve třídě).

Těžko říct. Kdo tvrdí, že to ví, prodává spíš příběh než realitu. Ale dnešní trendy naznačují to, že budeme mít víc výkonu, víc automatizace a víc pohodlí. Zároveň však větší potřebu jasných pravidel a nároků na odpovědnost. A to za hranice compliance, s důrazem na to, ať to funguje v praxi.

U řady oblastí už totiž dávno nejde o sci-fi. AI asistenti jsou v kancelářích, AR/VR/MR v herním, vojenském i vzdělávacím sektoru, robotika a automatizace v průmyslu běží roky a kryptografie se připravuje na post-kvantový přechod už dnes. Vývoj nezastavíme. Rozhodující bude, jak chytře ho uchopíme.