ERP systémy II , Plánování a řízení výroby

Pokročilé plánování výroby prověří hlavně vedení firmy

Ondřej Svatoň


Společnosti napříč obory dnes začínají uvažovat o zavedení pokročilého plánování z různých důvodů. Nejčastěji se z hlediska motivací setkáváme se snahou zkracovat průběžné doby, úsporně nakládat se zásobami či materiálem nebo obecně se snahou o zvýšení efektivity. Pokyn k implementaci může také přijít takzvaně „zvenku“ v podobě akvizice nebo plošného zavádění nového systému napříč skupinou. Ať už impulz přichází odkudkoliv, zavedení nového systému nezačíná jeho výběrem nebo začátkem implementačních prací.


Proč se plánování zasekne dřív, než začne

Dokud plánování běží na úrovni tabulek v Excelu a operativních schůzek, je možné vyjednat jakoukoliv výjimku nebo si dohodnout přehození priorit. Takové drobné změny nemusejí na první pohled mít žádný dramatický dopad, ale mohou se bohužel nabalit ve větší nezamýšlená zdržení ostatních zakázek. S komplexností výrobního procesu exponenciálně roste potenciální dopad.
Do procesu plánování shora vstupují také lokální optimalizace přímo ve výrobě. Pokud existuje plán, u něhož nikdo neočekává, že bude dodržen, takový „plán“ se pak smrskne jen na seznam toho, co má být za den nebo týden vyrobeno – a reálná plánovací rozhodnutí jsou učiněna přímo na konkrétní směně např. podle aktuálního složení zaměstnanců a dostupnosti materiálu.
Při snaze o zavedení pokročilého plánování jsou všechny tyto procesní nedokonalosti odhaleny a je nutné se s nimi efektivně vypořádat. Reálně tak zkouškou odolnosti projde dotčený management a často i celá společnost.
 

Při snaze o zavedení pokročilého plánování jsou odhaleny procesní nedokonalosti a je nutné se s nimi efektivně vypořádat.

Priority jsou rozhodnutí vedení

Prvním krokem k novému nastavení systému je ujasnit si, podle čeho vlastně firma plánuje. Může to znít jednoduše, ale realita je obvykle komplexnější a různá interní oddělení mají na věc odlišné názory. Správně provedené procesní mapování může také odhalit konflikty jednotlivých rolí a jejich priorit, protichůdně nastavená KPI nebo zbytečné odklady při sdílení informací. 
Důvodem je to, že plánování nemůže sledovat všechny cíle současně. Rozvrh, který maximalizuje využití úzkého místa, sdružuje podobné zakázky do delších sérií, správně pracuje s přestavbami a odsouvá malé objednávky. Rozvrh, který upřednostní dodržení termínů, přestavuje častěji a platí za to kapacitou. Nejde tedy o technické nastavení, ale o rozhodnutí, kolik je firma ochotna zaplatit za spolehlivost dodání. Takové rozhodnutí náleží vedení firmy, a nikoliv plánovačům či dodavatelům systému.
V praxi se tato rozhodnutí promítnou do nastavení výrobních priorit. Jedna varianta klade důraz především na dodržení potvrzeného data a zbytek pozornosti rozdělí mezi rozpracovanost a počet přestaveb, zatímco druhá varianta poměr obrátí a termín drží jen jako podmínku, pod kterou se rozvrh nesmí dostat. Stejné zakázky a stejný závod, ale dvě zcela odlišné výrobní fronty.
 

Prvním krokem je ujasnit si priority, protože plánování nemůže sledovat všechny cíle současně.
Priority přitom má každá firma už teď, i bez systému, jen je nikdo nesepsal. Když se zakázky pouštějí podle toho, na co je zrovna materiál, firma minimalizuje riziko prostojů a termín nemá žádnou váhu. Když o pořadí rozhoduje, který obchodník zrovna zavolal, firma maximalizuje spokojenost nejhlasitějšího zákazníka. Ani jeden přístup by asi nikdo nahlas neobhajoval.
Rozdíl mezi procesně ukotveným a nepsaným pravidlem tedy není v tom, že by jedno existovalo a druhé ne. U písemné a pravidelně aktualizované směrnice se jednoduše (na rozdíl od neformální dohody) dá vést spor o jejím obsahu a takový obsah se dá obhájit či upravit dle potřeby všech stakeholderů.

Data z výroby a sliby obchodu

Na druhém konci plánovacího procesu, daleko od strategických firemních rozhodnutí, je samotná výroba a nejčastěji průběžná doba jednotlivých výrobních postupů. Pro skutečnou maximalizaci přínosu pokročilého plánování je nutné veškeré procesní časy systémově řídit. Nastavení priorit plánování totiž nemá smysl nad daty, která nikdo neudržuje: Pokud se technologické postupy roky neaktualizovaly, bude systém velmi přesně optimalizovat podle nesprávných časů.
Na začátku je vždy nějaká základní představa o době výroby finálního produktu, se kterou pracuje obchod. Už v tomto prvním bodu (tedy při setkání s potenciálním zákazníkem) může dojít ke slíbení nerealistického termínu, který pak podle velikosti zakázky vytváří tlak na plánování a hlavně na výrobu.
Taková věc není chybou či omylem obchodníků. Oddělení obchodu pracuje s obecnou dodací lhůtou, nevidí aktuální náplň výroby a nemá jak ověřit, jestli se konkrétní zakázka stihne. Na základě podobných situací mohou vzniknout plány, u kterých při podrobném rozpracování vyplyne, že nejsou realistické. Tím se výrazně podkopává důvěra k řízení společnosti směrem do výroby, což snižuje úspěšnost budoucí adopce pokročilého plánování.
 

Pro maximalizaci přínosu pokročilého plánování je nutné veškeré procesní časy systémově řídit.
Nastavení priorit plánování je firemní strategií zapsanou v číslech. Společnost, která o sobě zákazníkům tvrdí, že její výhodou je pružnost a krátké dodací lhůty, ale zároveň plánuje na minimum přestaveb a maximální využití strojů, si zatím jen nepřiznává, kde leží její priority. Buď je stávající plán v pořádku a změnit se musí „jen“ sdělení navenek, nebo existuje reálný rozpor a v tu chvíli je potřeba se zamyslet nad správným nastavením.

Kdo musí sedět u jednoho stolu

Rozhodnutí o směřování firmy je de facto jediným rozhodnutím z celého projektu, které nelze delegovat. A zároveň to je místo, kde nad optimalizačním pragmatismem nejčastěji vítězí vnitrofiremní politika nebo snaha dělat věci takzvaně tak, „jak se vždycky dělaly“.
U samotného nastavování priorit plánování se u jednoho stolu musejí sejít výroba, materiálové hospodářství, plánování, obchod i vedení. Schůzky v takovém složení firmy často dají dohromady, problémem ale bývá formát. Debata se skoro vždy vede nad jednotlivými případy a končí rozhodnutím platným pro jeden konkrétní případ. Nad obecně platným pravidlem je potřeba strávit velké množství času a je nutno promyslet varianty možné i nemožné. Na to v provozním shonu často není čas a takový shon může mimo jiné nastávat často proto, že se vše řeší případ od případu.

Jak začít ještě bez systému

Pokud je nastavení priorit pro firmu na začátek moc velké sousto, dá se začít jednodušeji, a to vizualizací kapacit nad daty, která už má. V Logiu k tomu používáme vlastní nástroj Capacity Tool. Nad daty o zakázkách a pracovních postupech ukáže aktuální vytížení a místa, kde se zakázky přetahují o stejnou kapacitu. Plánovací systém to není a nemá být. I obrázek ale stačí, aby se o prioritách přestalo mluvit podle dojmů. Zároveň ukáže, která data a v jaké kvalitě bude firma pro APS potřebovat a jak daleko od toho stavu jsou dnešní kmenová data.
Pokud společnost zvládne základní krok v podobě reálného nastavení priorit, samotné systémové nastavení už je pouze otázkou strategických rozhodnutí a nebude ležet na problémech s operativou. Ve chvíli, kdy si firma toto ujasní a systém bude probrán, vybrán a implementován, bude mít firma efektivní výrobu a bude na ní moci stavět další rozvoj.
 
Ondřej Svatoň
Autor článku pracuje v Logiu jako konzultant pro systémy a procesy a zaměřuje se také na oblast kybernetické bezpečnosti. V předchozích působeních v odvětvích retailu a bankovnictví měl na starosti projekty týkající se zavádění nových systémů, cenové optimalizace a user experience.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Od skladové zásoby k přepravnímu úkolu

Výrobní linka může čekat na materiál i ve chvíli, kdy ho má sklad na zásobě. Záleží na tom, kdy vznikne přepravní úkol, jakou dostane prioritu a zda výroba dostane potvrzení o doručení. Právě v těchto předávkách se rozhoduje o tom, jak dobře spolupracují výroba, sklad a vnitropodniková doprava.