Hlavní strana -> Časopis IT Systems -> Rok 2026 -> IT Systems 4/2026 -> AI není jen technologie, ale změna způsobu řízení firmy
IT SYSTEMS 4/2026 , Plánování a řízení výroby

AI není jen technologie, ale změna způsobu řízení firmy

říká Robert Fárek, ředitel ITeuro

Lukáš Grásgruber, Jana Davidová

Robert Fárek stojí v čele softwarové a konzultační firmy ITeuro, která se specializuje na IT řešení pro výrobní firmy a je předním českým partnerem mezinárodní softwarové společnosti Infor. Sešli jsme se, abychom probrali aktuální trendy v oblasti digitalizace výrobních podniků a výzvy, kterým dnes český průmysl čelí.


Už to musí znít jako klišé, ale výrobní podniky opravdu zažívají velmi složité období. V posledních letech prošel český průmysl pandemií a energetickou krizí, k tomu stále trvá geopolitická nejistota a hrozba zásadního narušení dodavatelských řetězců a obchodních vztahů. Změnila tato zkušenost podle vás postoj výrobních firem k digitalizaci? Investují do modernizace řízení více strategicky, nebo převládají spíše projekty reagující na akutní problémy a zaměřené na bezprostřední úspory?

Zkušenost posledních let postoj firem k digitalizaci opravdu změnila. Část firem začíná investovat strategičtěji, protože si uvědomuje, že dlouhodobě bez digitalizace neobstojí – a to nejen kvůli krizím, ale i kvůli strukturálním problémům, jako je nedostatek pracovních sil nebo rostoucí regulatorní nároky. Druhá část je naopak opatrnější a řeší spíše krátkodobé úspory a akutní provozní problémy.
Velkým trendem je také konsolidace trhu. Vznikají skupiny firem, které sdílejí administrativní zátěž, vidět je to například na oddělení IT nebo nákupu. Díky tomu snižují náklady a mají silnější vyjednávací pozici vůči dodavatelům i zákazníkům. U našich zákazníků to vidíme například u skupin jako BR Group, Sanborn nebo Otavské strojírny. Tam, kde je kapitál, dochází k dalším akvizicím.
Zároveň ale platí, že firmy jsou dnes opatrnější než dříve. Část z nich investice odkládá, i když ví, že takový přístup není dlouhodobě udržitelný. Problémy se navíc prohlubují u podniků, které je neřešily systematicky už v minulosti a každá další krize na ně dopadá výrazně silněji. Do toho přichází rostoucí administrativní a legislativní zátěž. Zatímco stát může tyto nároky řešit navyšováním kapacit, průmyslové firmy takovou možnost nemají. O to větší tlak je pak na efektivitu procesů a digitalizaci.
Celkově vnímám posun směrem ke strategičtějšímu uvažování, ale zároveň i větší opatrnost. Rozdíl mezi firmami, které digitalizaci aktivně využívají jako nástroj řízení, a těmi, které ji odkládají, se postupně prohlubuje.

Typickým zákazníkem ITeuro je středně velká výrobní firma. Co u takových firem bývá hlavní motivací pustit se do projektů, na kterých se podílíte?

Hlavní motivace se v posledních letech dost proměnila. Firmy dnes často naráží na limity toho, na čem vyrostly – typicky vlastní systémy z 90. let. Ty často spravují lidé, kteří firmu zakládali nebo u ní byli od začátku, a teď postupně odcházejí. Firmy si uvědomují, že ztrácejí know-how a že takový systém není dlouhodobě udržitelný.
Druhá silná motivace je růst a s ním spojená potřeba řídit firmu systematicky. Firmy přecházejí od řízení „v Excelu a v hlavách lidí“ k procesnímu řízení. Často navíc fungují ve skupinách nebo mají více závodů, takže potřebují sjednotit řízení napříč lokalitami a mít data na jednom místě, tzv. multi-site řešení.
Velké téma je také logistika. Dlouho byla ve výrobních firmách spíš na okraji zájmu, ale dnes se ukazuje, že právě ve skladech leží velké peníze. Překvapivě stále narážíme na firmy, které nevyužívají ani základní nástroje jako čárové kódy a řeší stav zásob fyzickou kontrolou.
Firmy se proto čím dál víc zaměřují na řízení skladů jako samostatnou disciplínu. V praxi to znamená nasazení specializovaných nástrojů, které pomáhají dostat do logistiky řád, zrychlit operace a snížit chybovost. My na tento trend reagujeme novými produkty InduStream WMS a InduStream VNA, které pomáhají firmám reálně využít potenciál skladových operací.
A v neposlední řadě je to tlak na efektivitu. Rostoucí náklady, nedostatek lidí a nejisté prostředí nutí firmy hledat úspory a zvyšovat výkon. Digitalizace už není „nice to have“, ale nutnost, jak firmu dlouhodobě udržet konkurenceschopnou.

Jak pozná ředitel výrobní firmy, že současné IT už jeho firmu brzdí?

První signál je, že firma roste, ale IT ji v tom nepodporuje. Každá změna trvá dlouho, stojí hodně peněz a naráží na limity systému. Místo aby IT rozvoj zrychlovalo, začíná ho brzdit.
Druhý typický příznak je práce s daty. Management nedostává včas spolehlivé informace, nebo si je musí složitě dohledávat z různých zdrojů. Rozhodování se pak opírá spíš o zkušenost než o aktuální data.
Často se také objevuje „Excelová paralelní realita“. Klíčové procesy se odehrávají mimo systém, protože ten je nepokrývá nebo je pro uživatele nepraktický. To je jasný signál, že IT neodpovídá potřebám firmy.
Další signál je závislost na konkrétních lidech. Pokud fungování systému stojí na jednom nebo dvou klíčových zaměstnancích, kteří „vědí, jak to celé držet pohromadě“, je to dlouhodobé riziko.
Ve chvíli, kdy se tyto signály začnou kombinovat, už nejde o drobné nedostatky. Je to jasná indikace, že IT přestává firmu podporovat a je potřeba ho začít řešit systematicky.

Když jsme spolu hovořili posledně, uvedl jste, že modernizace informačního systému je příležitostí přehodnotit způsob práce. To je myslím správný přístup, ale daří se ho realizovat v praxi? Není to právě neochota změnit zavedené postupy, co v některých firmách brání digitalizaci?

Ano, tohle je v praxi jedno z největších témat. Firmy obecně chápou, že modernizace systému není jen technologický projekt, ale příležitost změnit způsob řízení a práce. Realita je ale taková, že naráží na přirozený odpor ke změně. Ten má několik rovin – od obav z nových technologií přes nedůvěru, jestli projekt přinese očekávaný přínos, až po strach z nákladů.
Velkou roli hraje i generační proměna. Do rozhodovacích rolí se postupně dostávají lidé, kteří jsou na technologie zvyklí z osobního života a mají k nim přirozeně jiný vztah. Zároveň ale odcházejí lidé s dlouholetou zkušeností, která je pro firmy velmi cenná. Nic ale není černobílé – každá generace přináší něco jiného a klíčové je tyto pohledy propojit.
Ukazuje se také, že vztah k technologiím se přenáší z osobního života do práce. Pokud má člověk s technologiemi dobrou zkušenost a důvěřuje jim, je mnohem otevřenější změnám i ve firmě. Naopak tam, kde je přístup spíše rezervovaný, se digitalizace prosazuje výrazně hůř.

Troufnete si říct, kolik firem je ochotno změnit zažité procesy, a kolik očekává, že software vyřeší organizační problémy za ně? Kolik implementací skutečně změní fungování firmy a kolik jen digitalizuje chaos?

Dříve to bylo poměrně jednoznačné – velká část firem očekávala, že nový systém vyřeší jejich problémy sám o sobě. Dnes se to ale postupně mění. Neřekl bych, že jsme už na ideálním stavu, ale poměr se začíná obracet. Firmy jsou zkušenější a víc si uvědomují, že ERP není řešení, ale nástroj. A že klíčové je, jak mají nastavené procesy a kdo a jak daný nástroj používá.
Velkou roli v tom sehráli i samotní implementátoři. Za poslední roky výrazně změnili přístup – mnohem víc vysvětlují, co implementace skutečně obnáší, a otevřeně pojmenovávají i věci, které se ne vždy poslouchají dobře. Vidíme to nejen u našich zákazníků, ale i obecně v oboru. Stejné závěry zaznívají od nezávislých konzultantů, na konferencích i v odborné diskusi. Firmy si čím dál víc uvědomují, že digitalizace chaos nevyřeší – jen ho zrychlí.

Kde podle vás dělají výrobní firmy v přístupu k digitalizaci největší chybu? Stává se, že zákazníkovi jeho původní záměr modernizace systému rozmluvíte, případně doporučíte koncepčně jiné řešení?

Nejčastější chyba je, že firmy podceňují základy. Chtějí řešit nové technologie, včetně AI, ale přitom nemají pořádek v datech ani jasně nastavené procesy. Pak vzniká „slepenec“ různých nástrojů, který sice může krátkodobě fungovat, ale dlouhodobě firmu brzdí. Jakmile má technologie – a zvlášť AI – něco řídit nebo automatizovat, potřebuje kvalitní data a dobře definované procesy. Bez toho nemá na čem stavět.
Druhá častá chyba je snaha změnit všechno najednou. Úspěšnější firmy jdou opačnou cestou – začnou menšími kroky, ověří si přínos a na tom staví dál. Jakmile vidí konkrétní výsledky, roste důvěra i chuť pokračovat. 
Stává se, že zákazníkovi původní záměr upravujeme nebo mu ho rozmluvíme. Typicky ve chvíli, kdy by nová technologie jen „obalila“ nefunkční procesy. V takovém případě dává větší smysl nejdřív věci narovnat a teprve potom digitalizovat. Jinak firma jen digitalizuje problémy, místo aby je řešila.

Často slýchám, že modernizaci systémů ve výrobních podnicích komplikuje nedostupnost kvalitních dat. Setkáváte se s tímto problémem? Je větší problém zajistit data, jejich kvalitu, nebo spíše schopnost managementu data skutečně využít při rozhodování?

S tím se setkáváme velmi často, ale není to jen o dostupnosti dat. Zásadní je kombinace tří věcí: data, procesy a přístup managementu. Pokud firma nemá dobře nastavené procesy, nikdy nebude mít kvalitní data. A pokud management netlačí na pořádek a konzistenci, data se dlouhodobě rozpadnou.
Zároveň je důležité, jak firmy kvalitu dat vnímají. Setkáváme se s tím, že si někdo „vyčistí“ jednu oblast, typicky třeba nákup, a má pocit, že má vyřešeno. Ve skutečnosti ale kvalita dat stojí na provázanosti napříč firmou. Lepší je mít 70 % kvalitních dat v celém podniku než 100 % v jedné části a zbytek nechat stranou.
Co se týče využití dat managementem, tam vidíme spíš pozitivní posun. Firmy si čím dál víc uvědomují, že bez kvalitních dat nemohou dobře řídit. Management tak často není brzda, ale naopak hybatel změny – právě on vytváří tlak na to, aby data i procesy dávaly smysl a byly použitelné pro rozhodování.

Snad se neurazíte, když zmíním, že působíte v oblasti informačních systémů už řadu let. Jak se během nich vyvíjela role ERP systémů v podniku?

Dřív byl ERP systém vnímaný hlavně jako evidenční nástroj – něco, co „drží čísla pohromadě“. Firmy ho používaly primárně pro účetnictví, sklad nebo základní řízení výroby. Často to byl spíš pasivní systém, který zpětně popisoval, co se ve firmě stalo.
Dnes se jeho role posouvá mnohem blíž k řízení firmy. ERP se stává centrálním nástrojem, který propojuje procesy napříč podnikem a dává managementu podklady pro rozhodování v reálném čase. Už nejde jen o evidenci, ale o to, jak rychle a kvalitně dokážete reagovat na změny.
Zároveň se výrazně mění očekávání. Firmy chtějí, aby systém podporoval jejich procesy, ne aby se jim přizpůsobovaly. Řeší integrace, automatizaci, práci s daty nebo pokročilé plánování. A čím dál víc se dostává do hry i AI – ale opět platí, že bez kvalitního základu v ERP není na čem stavět.
ERP tak dnes není jen „IT projekt“. Je to jeden z klíčových nástrojů, jak firmu řídit a rozvíjet. A podle toho k němu firmy začínají přistupovat.

Má tato proměna nějaký dopad i na způsob jejich implementace?

Ano, dopad je poměrně výrazný. Implementace se dnes posouvají směrem k větší efektivitě a flexibilitě. Hodně řešíme, jak některé činnosti automatizovat a kde dává smysl nahradit manuální práci technologiemi. Zásadní změnu přinesl také covid. Dnes je běžné, že část projektu probíhá vzdáleně, ať už jde o workshopy, konzultace nebo řízení projektu. Co bylo dříve výjimečné je dnes standard, který šetří čas a zvyšuje dostupnost lidí na obou stranách.
Vedle klasických projektových schůzek hledáme způsoby, jak budovat vztah se zákazníkem i neformálně – například formou setkání nebo akcí mimo čistě projektový rámec. Každý rok například pro naše zákazníky organizujeme konferenci ITeuro Solution Day, kde je příležitost se lépe poznat i v méně formálním prostředí.

Nejčastěji skloňovaným pojmem v oblasti IT je dnes umělá inteligence. Jak vidíte její reálné uplatnění ve výrobních podnicích? Kde podle vás AI ve výrobních firmách už dnes skutečně přináší hodnotu a kde zatím převládá marketing nad reálným přínosem?

AI má ve výrobních firmách reálný potenciál, ale většina firem na něj zatím není připravená. Nejčastější problém je, že chtějí řešit AI, aniž by měly zvládnuté základy. Pokud je firma řízená v Excelu a nemá dobře nastavené procesy ani kvalitní data, nemá AI na čem stavět.
Nejprve je třeba dát do pořádku procesy, začít systematicky sbírat a spravovat data, automatizovat rutinní činnosti a teprve na tom stavět pokročilejší scénáře s využitím AI. V tom okamžiku už AI dokáže přinášet konkrétní hodnotu. To dnes dobře vidíme i u výrobců systémů, jako je Infor. AI u nich není samostatná „vrstva navíc“, ale je přímo součástí ERP a pracuje nad reálnými daty a procesy. Typicky jde o oblasti jako prediktivní plánování výroby, doporučení v nákupu, optimalizace zásob nebo automatizace rutinních rozhodnutí. Tam, kde má systém kvalitní data a kontext, AI skutečně pomáhá zlepšovat výsledky, ne jen generovat výstupy.
Dnes AI přináší hodnotu hlavně tam, kde je pevně propojená s procesy – v plánování, logistice nebo řízení dodavatelského řetězce. Naopak hodně marketingu je kolem „rychlých řešení“ typu nasazení obecného AI nástroje bez návaznosti na firemní systémy. To může pomoct jednotlivcům, ale neznamená to, že firma skutečně využívá AI jako součást řízení.
AI tedy není jen technologie, ale změna způsobu řízení firmy. A stejně jako u ERP platí, že bez kvalitního základu v datech a procesech její přínos zůstane omezený.

Vím, že díky zapojení do partnerské sítě společnosti Infor máte přehled o vývoji digitalizace průmyslu ve světě, a proto bych vás chtěl požádat o stručné konkurenční srovnání. V čem jsou podle vás české výrobní firmy silné ve vztahu k využití pokročilých technologií a způsobu řízení a kde naopak mají co dohánět? Zejména ve srovnání s evropskými konkurenty.

České výrobní firmy mají v evropském kontextu jednu velkou výhodu – jsou velmi flexibilní a technicky zdatné. Umí rychle reagovat, hledat vlastní cesty a poradit si i v nestandardních situacích. To je obrovská konkurenční výhoda, zvlášť v prostředí, které se neustále mění. Na druhou stranu právě tahle „šikovnost“ má i svou stinnou stránku.
Často vede k tomu, že firmy příliš přizpůsobují systémy svým aktuálním potřebám, místo aby využívaly standardní, ověřené procesy. Vzniká pak velké množství úprav a modifikací, které systém postupně komplikují a zpomalují jeho další rozvoj.
V zahraničí – a vidíme to i díky spolupráci s globálním hráčem na ERP trhu, společností Infor – je přístup častěji opačný. Firmy víc respektují standard systému a přizpůsobují se mu. Chápou, že to dlouhodobě přináší stabilitu a nižší náklady na rozvoj.
Velké téma je také cloud. V zahraničí je vidět jasný trend: firmy, které jsou v cloudu, mají výhodu v tom, že dostávají inovace průběžně a nejsou několik let „zaseknuté“ na jedné verzi systému. V Česku je adopce cloudu rychlá, ale pořád je tu část firem, která k němu přistupuje opatrněji než jejich západoevropští konkurenti.

Jaká technologická změna podle vás nejvíce promění fungování výrobních podniků řekněme do roku 2030? Co bude skutečným tématem digitalizace průmyslu v příštích pěti letech.

Za mě to nebude jedna konkrétní technologie, ale kombinace několika trendů. Velké změny čekají i samotné ERP systémy – dá se čekat, že firmy budou mít tendenci vibecodovat a celkově víc experimentovat. Zásadním tématem ale podle mě bude kyberbezpečnost. 
Výrobní podniky jsou stále častěji cílem útoků a s rostoucí digitalizací a propojením systémů riziko jen dál poroste. Proto si myslím, že skutečné téma příštích let nebude jen „jak digitalizovat“, ale „jak digitalizovat bezpečně“. Bezpečnost se stane nedílnou součástí každého rozhodnutí, od výběru systému až po každodenní provoz.
Firmy budou muset být disciplinovanější. Experimentování a nové technologie jsou důležité, ale bez pevného základu v procesech, datech a bezpečnosti se z nich výhoda nestane. Právě schopnost tyto věci vybalancovat bude rozhodovat o tom, kdo uspěje.

A které dnešní velké téma IT podle vás naopak za pět let zmizí jako slepá vývojová větev, nebo se stane spíše okrajovou záležitostí?

Nemyslím si, že by nějaké téma úplně zmizelo, ale některé věci se výrazně upozadí nebo změní formu.
Typicky jde o představu, že firmy budou stavět systémy „na zelené louce“ a dlouhé měsíce nebo roky je vyvíjet. Klasický vodopádový vývoj v této podobě postupně mizí. Dnešní prostředí je příliš rychlé na to, aby si firmy mohly dovolit čekat rok na výsledek. Vývoj i implementace se posouvají směrem k agilnějšímu, iterativnímu přístupu.
Podobně se promění i role lidí v IT. Ubude pozic zaměřených čistě na kódování nebo rutinní testování. Díky automatizaci a nástrojům, včetně AI, se práce posune víc k návrhu řešení, práci s daty a pochopení byznysu. Budou vznikat nové, odbornější role, které propojují IT a business.
Velký posun čeká i infrastrukturu. On-premise řešení budou postupně ustupovat a většina firem přejde do cloudu. Ne proto, že je to „trend“, ale protože to dává smysl z pohledu flexibility, bezpečnosti i dostupnosti inovací. A možná ještě jedna věc – zmizí představa, že IT projekt je jednorázová akce. Firmy si uvědomí, že jde o kontinuální proces změny a zlepšování. To je podle mě posun, který bude za pár let úplně samozřejmý.
 
Rozhovor připravili Lukáš Grásgruber, šéfredaktor časopisu IT Systems, a Jana Davidová, marketingová specialistka ITeuro.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Nasazení AI balancuje mezi výkonem a zranitelností

V aktuálním vydání IT Systems jsme se opět zaměřili na využití AI v podnicích, které má mnoho různých podob. Jednu z nich vidíte hned na titulní straně obálky, kde Martin Šťastný, ředitel vývoje Vision ERP, přestavuje AI asistentku Viana. S Martinem jsme si povídali nejen o tom, co Viana umí, ale především nás zajímalo, jak AI v ERP systému Vision pracuje s kontextem, daty a odpovědností.