Dostáváme se totiž do situace, kdy:

• firmy mají k dispozici historická data za posledních několik let v dostatečné kvalitě,
• technologické pokroky zpřístupňují hardware a algoritmy, které umožňují velké objemy dat uskladnit a zpracovat,
• kapacita dopravní sítě a její stav je na hranici možností z hlediska objemu dopravy,
• cena a nedostupnost lidské práce se výrazně zvyšuje,
• kvalifikace pracovníků se přesouvá z operativních úkolů v distribuci na kancelářské.

To, že jsou data důležitá a že je musí průmysl schraňovat a správně sbírat, už se nějakou dobu obecně ví. Právě díky tomu již má mnoho firem kvalitní ERP systémy shromažďující data několik posledních let. Data se přitom hromadí i z výroby, distribuce, manipulací ve skladech a mnoha dalších operací. S tím úzce souvisí právě i technologické pokroky, které toto umožňují. Jen cena za uložení dat byla před deseti lety přibližně stonásobně vyšší, než je tomu dnes. Podobně zlevnil i hardware a možnosti jeho užití včetně cloudových služeb a výpůjček ohromné výpočetní kapacity serverů nadnárodních korporací. Spolu s tím dosáhly výrazných zlepšení i algoritmy, které stojí za výpočty.

Dohromady to znamená, že je dnes možné řešit velmi komplexní úlohy, které se na poli distribuce často vyskytují. Dovolím si zmínit, že většina logistických problémů, které jsou dnes těmi otevřenými a zajímavými, jsou z rodiny NP-Hard problémů, což zjednodušeně znamená, že jejich řešení je nesmírně časově náročné. Avšak právě i tyto úlohy se pokročilými metodami a na výkonných strojích dají obvykle řešit v rozumném časovém a nákladovém výhledu.

Obr. 1: Síťový graf znázorňující vztahy jednotlivých článků dodavatelského řetězce

 Obzvláště v době rostoucí ekonomiky se často hledá řešení otázky pokrytí růstu a s tím spojené distribuční potřeby. Vezmeme-li v potaz poslední body z našeho seznamu, vidíme, že tuto situaci nelze snadno řešit škálováním distribuce tak, že „zvětšíme velikost“. Bohužel se ukazuje, že narážíme na reálné fyzické hranice, kde nedostatečné kapacity dopravní infrastruktury a počty řidičů mnohdy znemožňují růst přepravy. Přinejmenším se jedná o výrazné zdražení transportních nákladů.

Sečtení všech těchto proměnných rovnice vidíme, že je třeba hledat růst, resp. kapacitu pro jeho uspokojení jinde. A v tomto případě to tedy není růst co do velikosti, ale jedná se o růst technologický. V praxi je tak třeba hledat taková řešení, která zvýší efektivitu, abychom mohli se stejným objemem zdrojů obsloužit větší poptávku.

Pojďme se podívat na kroky, které můžeme udělat prakticky okamžitě:

Reporting

Kvalitní reporting je zcela zásadní bod na cestě k optimalizované distribuci a celkově k jakémukoliv technologickému zlepšování v rámci probíhající evoluce (záměrně ne revoluce). Již bylo zmíněno, že data jsou obvykle k dispozici. To, co není vždy optimální, je jejich využití. Data je třeba dále zpracovávat a správně vytěžovat, aby jejich hodnota byla oprávněná. Základem by vždy měl být dokonalý přehled nad tím, co se ve firmě děje. A to rozhodně bez nutnosti vynakládat velké úsilí nebo zdroje. U jakéhokoli reportingového řešení, které provozujeme, bychom se dnes měli ptát minimálně na tři základní otázky:

Efektivita reportingu

Pracnost, která je spojená s tvořením pravidelných reportů, musí být absolutně minimální. Jedná se o operace, které jsou obvykle velmi repetitivní a snadno automatizovatelné. Navíc právě zavedení automatizace reportingu velmi dobře a nutně vede k vyčištění procesu. Dochází k odstranění nesystémových operací a narovnání celého procesu, aby byl ryzí a dobře čitelný. Současně se jedná o nutnou podmínku všech dalších bodů.

Aktualita reportingu

Report, s kterým kdokoli pracuje, musí být co nejaktuálnější. Pokud platí předchozí bod, pak není obvykle důvod, aby zobrazovaná data nebyla aktuální, nejhůře snad ve stáří několika dní.

Dostupnost reportingu a princip jedné pravdy

Pokud má reporting dobře sloužit, musí být tam, kde je potřeba. Měl by být tudíž dostupný klíčovým osobám napříč celou firmou. Aktuální stav nástrojů dobře umožňuje členit reporting napříč firmou a jejími úrovněmi tak, aby každý viděl jen to, co má, a v tom detailu, který potřebuje. Současně je naprosto zásadní, aby data nebyla (ať už záměrně, či omylem) špatně interpretována a ohýbána. Toho nikdy nelze zcela dosáhnout ve chvíli, kdy reporty vznikají ručně a zdroje se přeposílají e-mailem. V tomto stavu se tak např. nikdy nevyhnete přesouvání problémů a obviňování mezi odděleními. A to se přitom jedná o na první pohled velmi jednoduchý a základní požadavek.

Plánování distribuční strategie s výhledem na budoucnost

Distribuční strategie je vskutku strategickou záležitostí. A dovolím si říct, že je mnohem složitější než strategická hra šachu. Je třeba zvážit velké množství faktorů, které ji mohou ovlivnit a na které je třeba se připravit. Samozřejmě není možné být připraven na vše. Je však nezbytné, aby bylo známo, co se může stát, a byly připravené patřičné reakce. Např. v situaci, kdy se váš klíčový zákazník rozhodne pro změnu typu zavážení nebo změnu dodavatele, není již možné narychlo vymýšlet řešení. Toto řešení musí být připravené v záloze. Strategie totiž vyhlíží léta dopředu a podporuje velká rozhodnutí, jako je umístění skladů a rozhodnutí o flotile. Zní tudíž jedině rozumně revidovat vlastní strategii v pravidelných cyklech, aby byla připravenost na té správné úrovni. A samozřejmě zodpovědně přistupovat k velkým rozhodnutím v kontextu aktuálního strategického výhledu.

Investice do technologií

Tento bod úzce souvisí s předchozím, protože právě strategie může poukázat na potřebu technologické inovace. Vše má svá pro a proti, a proto je nutné dobře analyzovat a vyhodnocovat všechny faktory. Půjdu nyní trochu proti proudu, když řeknu, že není dobré investovat do technologií za každou cenu. Rozhodně je to něco, k čemu vzhlížíme jakožto k řešení aktuálních personálních a kapacitních problémů. Nicméně není to řešení, které vždy vše zachrání. Velmi záleží na konkrétní situaci a vyskytují se i případy, kdy návratnost technologických investic je tak nízká, že od jejich zavádění odrazujeme. Zkrátka potenciál je obrovský, jen je třeba se na vše dívat s určitou dávkou zdravé kritiky.

Aktuální směry technologického vývoje

Všechno to, co se děje na poli logistiky a distribučních strategií, je velmi pestrá paleta problémů a řešení. Všechny trendy není možné plně obsáhnout, proto se pojďme v závěru blíže podívat na jeden zajímavý problém, který se vyskytuje v té techničtější oblasti plánování dopravy a distribuce.

Kooperativní plánování přepravy

V anglické terminologii jde o Vehicle Platooning Problem (VPP). Jedná se o model, kde je přeprava zboží zajišťována flotilou vozidel. Základní myšlenka je vcelku přímočará a vychází z vylepšené možnosti komunikace mezi vozidly a výhledu na autonomní řízení. Vzhledem k fyzikálním vztahům a logickým souvislostem by bylo ideální, kdyby kamiony na silnicích jely těsně za sebou a brzdily a rozjížděly se shodně. Tento model má samozřejmě mnoho svých úskalí. Od těch čistě praktických, jako jsou nehody a poruchy nebo samotný počet samořiditelných vozidel, až po ty na úrovni matematického modelu. Matematický model je totiž to, s čím v dnešních dnech pracujeme.

Největší problém, trochu překvapivě, spočívá v časovém sladění. Tedy v tom, aby vozidla byla ve správný čas na správném místě a ideálně utvořila zmíněný konvoj. Otázka toho, kdo si má trochu zajet a kdo má chvíli počkat, problému přidá takovou úroveň komplexity, že nejsme schopni ho kvalitně spočítat v reálném čase. A to ani s aktuálními zdroji, které jsme v úvodu tolik chválili.

Velmi zajímavá obměna tohoto problému, kterou si dokážeme představit spíše v bližší budoucnosti, je laděna na zásilkování ve městech. Jedná se o koncept, kde jsou jednotlivé zásilky pro cílové zákazníky rozváženy autonomními přepravními jednotkami (rozumějte drony). Tyto drony si plánují cestu tak, aby se od odesílatele dostaly na tzv. sběrnou pozici. Z této pozice, která je ideálně velmi blízko, pokračují hromadně ve velkém vozidle. Vozidlo následně po cestě opouští, aby dokončily zásilku opět již samostatně. Díky tomu samotný dron musí vykonat jen dvě krátké cesty. To je důležité i s ohledem na hustotu vzdušného provozu.

V tomto případě se samozřejmě zatím bavíme o matematických konceptech, ale vzhledem k rychlosti vývoje v této oblasti si myslíme, že tato budoucnost může být již za dveřmi.

Martin Plajner - Autor článku je konzultantem společnosti Logio.