Zákon o přístupnosti se vztahuje na výrobce, dovozce a distributory klíčových produktů a služeb, které lidé běžně používají. Z oblasti výrobků půjde například o počítače, chytré telefony, samoobslužné terminály (bankomaty či automaty na jízdenky), routery, set-top boxy nebo elektronické čtečky. Z oblasti služeb, na které bychom se v tomto článku zaměřili, půjde především o služby elektronických komunikací, audiovizuální a mediální služby (např. streamovací platformy, internetové televize), finanční služby poskytované online (např. digitální investiční platformy, platební služby, služby spojené s poskytováním elektronických peněz), e-shopy, prodej elektronických knih a softwaru pro elektronické knihy nebo služby osobní dopravy poskytované online (např. webové stránky a mobilní aplikace, online prodej elektronických jízdenek). Výjimku z působnosti zákona budou mít především tzv. mikropodniky, které zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 2 miliony eur (přibližně 50 milionů Kč).

Z pohledu přístupnosti online služeb jde o důležitý krok vpřed, a to nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro seniory nebo doslova pro kohokoliv, kdo se ocitne v nezáviděníhodné situaci funkčního omezení (např. v důsledku úrazu či nemoci). Pro takové osoby je použitelné digitální prostředí o to důležitější. Přestože je působnost zákona poměrně úzce vymezena, v praxi se může dotknout široké veřejnosti a přimět poskytovatele online služeb k větší uživatelské vstřícnosti. Přístupnost online služeb by totiž neměla být společensky vnímána jako povinnost, jakkoliv čistě formalisticky zákonnou povinností je, nýbrž jako běžný standard a morální závazek vůči hendikepovaným jedincům. 

Poskytovatelé služeb, na které se zákon o přístupnosti vztahuje, budou muset zajistit, aby regulované služby byly přístupné (např. prostřednictvím více než jednoho smyslu), vnímatelné, prezentované srozumitelným způsobem, ovladatelné a stabilní. Na některé kategorie služeb pak zákon stanovuje další specifické požadavky. Například u služeb elektronického obchodování zákon vyžaduje, aby byly poskytovány informace týkající se přístupnosti prodávaných výrobků a služeb, dále aby funkce pro identifikaci, zabezpečení a platbu, jakož i metody identifikace, elektronických podpisů a platebních služeb, byly vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní.

V neposlední řadě zákon vyžaduje, že pokud jsou k dispozici služby podpory (např. helpdesky, call-centra či technická podpora), musí i tyto služby podpory poskytovat informace o přístupnosti služby a její kompatibilitě s podpůrnými technologiemi, a to způsoby komunikace přístupnými zejména osobám se zdravotním postižením.

Orgánem dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem o přístupnosti je stanovena Česká obchodní inspekce, s výjimkou taxativně vymezených služeb, pro které bude dozor vykonávat jiný orgán. Například pro služby elektronických komunikací jím bude Český telekomunikační úřad, pro audiovizuální a mediální služby to bude Rada pro rozhlasové a televizní vysílání atp. Zákon rovněž obsahuje rozsáhlý výčet přestupků, kterých se mohou povinné subjekty dopustit. Jedná se například o neuvedení regulovaných služeb do souladu se zákonnými požadavky na přístupnost, nezveřejnění požadovaných informací o službách či nesplnění informační povinnosti vůči dozorovému orgánu. Za přestupek bude možné uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč, což je bezesporu velmi vysoká částka. Dodržování zákonných povinností je tak potřeba nepodcenit.

Celkově lze zákon o přístupnosti hodnotit jako krok správným směrem. Jeho úspěšnost však bude do značné míry záviset na důsledném a kvalifikovaném výkonu dozoru, jakož i na ochotě poskytovatelů služeb vnímat přístupnost nejen jako právní povinnost, ale i jako morální závazek a běžnou součást moderního a odpovědného podnikání. Dalo by se říct, že zákonu chybí propracovanější systém pozitivních motivací pro podnikatele (např. ve formě daňových úlev), kteří tak mohou právní úpravu vnímat spíše jako další zátěž, nežli jako příležitost k růstu a rozšíření klientské základny. Naopak jako pozitivní lze vnímat okruh služeb, na které se zákon vztahuje, neboť je zaměřen na široce užívané typy služeb (jako např. weby, aplikace či e-shopy), které jsou realitou běžného života každého z nás a zákon tak správně reflektuje technologický vývoj dnešní doby.