Pane řediteli, označení Industry 4.0 je využíváno s cílem zdůraznit, že jde o další revoluci průmyslu. Právě tím ale provokuje řadu nesouhlasných reakcí, které v něm vidí silný politicko-marketingový podtext a upozorňují na spíše evoluční průběh transformace průmyslu. Jiní naopak upozorňují, že čtvrtá průmyslová revoluce bude mít mnohem širší dopad na celou společnost, vážné sociální důsledky. Jak se na právě probíhající změny v průmyslu díváte vy?

Já se spíše kloním k těm, kteří označení Industry 4.0 chápou jako marketingový slogan. Předchozí velké změny ve výrobě si označení revoluce vydobyly až zpětně poté, co se ukázalo, že opravdu zásadně změnily způsob výroby. Pojem Industry 4.0 pak vznikl z iniciativy přední firmy v oblasti automatizace v úzké spolupráci s německou vládou. A jejím úkolem bylo zajištění větší flexibility a konkurenceschopnosti německé, potažmo evropské ekonomiky, protože v té době nám tak trochu ujížděl vlak. Nyní se pod pojem Industry 4.0 skrývá spousta věcí, protože je to moderní a pomáhá to prodávat. To však neznamená, že nemůžeme očekávat převratné změny. Já osobně však nečekám revoluci v tom smyslu, že až se, dejme tomu, za rok rozhlédnu ve výrobě, tak bude vše úplně jinak. Spíše kolem sebe uvidím řadu malých (r)evolucí, které budou měnit určité oblasti lidské činnosti. A to nejen ve výrobním prostředí, ale také ve službách nebo v našich domácnostech.

Co se týká sociálního aspektu, tak to je velmi obsáhlé téma, na které není jednoduché odpovědět. Lidé ve své podstatě tíhnou k tomu, aby si život usnadňovali. A nyní se dostáváme do stadia, kdy jsou k dispozici technologie, které v určitých oblastech mohou lidi z velké míry nahradit, a my se toho bojíme. Ale taková situace tu byla v minulosti už mnohokrát a v konečném důsledku díky těmto technologiím vzniklo více pracovních míst, než kolik jich zaniklo. To nám sice nemůže být zárukou, že tomu bude tak i teď. Přesto jsem spíše optimistou. Už jen proto, že vnímám jasnou přímou úměru mezi stupněm automatizace, HDP a životní úrovní obyvatel. Ekonomiky, kde se nasazuje automatizace ve velkém, jsou na tom lépe a lépe se mají i jejich obyvatelé.

Shodneme se, že pro robotizaci průmyslu nastává právě nyní optimální konstelace ve smyslu zvyšující se dostupnosti nových technologií a současně i poptávky po produktivitě výroby, rostoucího tlaku na čas a kvalitu? V neposlední řadě pak i s ohledem na aktuální situaci na trhu práce, kde zejména výrobním podnikům zoufale chybí kvalifikovaní pracovníci.

Ideální konstelace je možná velmi mírné pojmenování, protože už se nelze bavit o tom, jestli si můžeme dovolit pokročilou automatizaci. V dnešní době je to nutností, která v blízké době může být hranicí oddělující úspěšné firmy od těch neúspěšných. V České republice je například v současné době neobsazeno něco kolem 3 % pracovních míst, což je nejvíce v celé Evropě.

Jak si v digitální transformaci průmyslu stojí Česká republika a Slovensko, které často bývají hanlivě označovány za „levné montovny“, ve srovnání s ostatními zeměmi, kde vaše firma působí?

Myslím, že pokud bych teď termín levná montovna zadal do vyhledávače, ve velké míře by se objevoval v ústech politiků. A obávám se, že jen málokterý z nich opravdu má přehled o tom, co výroba ve skutečnosti obnáší. Vždyť i na úrovni velmi jednoduchých dílů, například gumových těsnění, musíte mít opravdu dobré know-how, abyste byli schopni je vyrobit v požadované kvalitě a dodat je včas za konkurenceschopnou cenu. A to nemluvím o českých nebo slovenských firmách z výrobních a technologických oblastí, které jsou v celosvětovém měřítku absolutní špičkou ve svém oboru. Obě tyto země se pohybují na předních místech v nasazování nových technologií. V roce 2016 skončila Česká republika celosvětově na 15. místě v počtu nasazených robotů. V rámci EU to pak stačilo na páté místo. A Slovensko skončilo celosvětově na 20. místě.

Jak vnímáte kontroverzní návrhy na zdanění robotů, které pro mě paradoxně zaznívají od respektovaných osobností považovaných za vizionáře? Nejsou přehnané a vyvolané snahou zmírnit přirozený strach ze změn, které robotizace přináší? Podobně jako řada předchozích strukturálních změn lidské společnosti (mechanizace zemědělství, industrializace, globalizace apod.).

Oni vizonáři mi snad prominou, ale já to vnímám jako hloupost. Roboty mají za úkol přebírat od lidí práci, která je nebezpečná, monotónní nebo jiným způsobem ubíjející. Firmy nasazují roboty především ze dvou důvodů – aby zefektivnili výrobu, nebo aby ulehčili činnosti svých pracovníků. Nasazování robotů zvyšuje konkurenceschopnost podniků. A právě konkurenceschopnost je nejlepším způsobem, jak udržet, nebo navýšit pracovní místa. Současně to vede také k vyšší ziskovosti. A vyšší ziskovost podniků vede jak k vyšším příjmům státu ve formě přímých daní, tak k vyšším mzdám zaměstnanců a díky jejich spotřebě i k nárůstu daní nepřímých. Konkurence totiž není na úrovni člověk–robot. V dnešním globalizovaném světě už do našich životů zásadně zasahuje konkurence na úrovni jednotlivých ekonomik. A všichni politici, kteří budou v podnikatelském prostředí vytvářet další nesmyslné překážky, nakonec dosáhnou pravého opaku. Já osobně spíše vidím nutnost nalezení systému, jak spravedlivě, a nemyslím tím rovnostářsky, přerozdělovat přidanou hodnotu, kterou podniky v dané zemi vytvoří.

Zatím jsme se bavili o modernizaci průmyslu a robotizaci obecně, ale vaší doménou jsou především tzv. kolaborativní roboty, jejichž vlastnosti a způsob nasazení jsou odlišné od tradičních průmyslových robotů a manipulátorů. Můžete je stručně popsat a vysvětlit jejich klíčové přednosti, ale i omezení?

Kolaborativní roboty mohou za splnění určitých základních podmínek sdílet pracovní prostor s člověkem. Nepotřebujete pro ně vytvářet speciální klece, vyčleňovat jim obrovský bezpečnostní prostor a zavádět složitá bezpečnostní opatření. Už jen tyto faktory vedou k ohromné finanční úspoře. Naše firma vyznává v oblasti kolaborativní robotiky především jednoduchost. Proto můžete robota velmi snadno nainstalovat, nebo ho přemístit na jiné pracoviště. Existují tak firmy, kde robot dopoledne například kompletuje součástky a odpoledne je na jiném pracovišti balí. Tatáž jednoduchost se projevuje i v programování robota. I člověk bez předchozích zkušeností s robotikou je schopný během pár hodin naprogramovat jednodušší aplikaci. Například můj syn tak po mém 20minutovém „školení“ během dalších 40 minut naprogramoval skládání věže z Lego kostek.

Velký důraz je pochopitelně kladen také na bezpečnost. Z toho také pak plynou i určitá omezení. Protože vždycky bude platit, že síla je hmotnost násobená zrychlením. Proto musí mít i kolaborativní roboty určitá omezení. Koneckonců, v dnešním průmyslu není ani moc lidí, kteří každý den po celou pracovní dobu manipulují s nákladem větším než 10 kg.

Kde už dnes kolaborativní roboty nachází uplatnění z hlediska odvětví a velikosti firem? A jak se jejich možnosti a rozšíření vyvíjí, nebo jinak řečeno, jaké jsou aktuální trendy v oblasti kolaborativních robotů?

Řekl bych, že všude. Už to dokonce ani nelze členit na malé a velké firmy. Máme zde ohromný globální trh a firmy na něm řeší podobné problémy. Ať už je to zmiňovaný nedostatek pracovních sil, kvalita, průchodnost výroby, nebo další. Kořenové příčiny mohou být u každé firmy jiné, ale ve většině je jednou ze součástí řešení komplexní automatizace. Tím, jak se roboty, díky těm kolaborativním, stávají dostupnějšími, dochází i k jejich poměrně velkému pronikání do segmentu služeb. Myslím, že v průběhu několika dalších let uvidíme i tady několik překvapivých příkladů jejich využití.

Co byste poradil manažerům podniků, kteří uvažují o modernizaci výroby s využitím kolaborativních robotů? Jaké jsou předpoklady pro jejich úspěšné nasazení? Do jaké míry hraje roli vyspělost informačních systémů podniku, výrobních dat v digitální podobě apod.?

Nesmí se bát začít. Z hlediska robotiky samotné nehraje technologická vyspělost takovou roli. Kolaborativní roboty jsou zde spíše dalším nástrojem, který umožní lidem dělat jejich práci lépe. Ale z dlouhodobého hlediska je mnohem lepší mít rámcovou koncepci automatizace a digitalizace, které se pak budou držet i během nasazování robotů.

Mnoho projektů z oblasti digitalizace výrobního podniku se potýká s nedostatečnou připraveností firem provést související změny procesů, což do značné míry omezuje, nebo dokonce neguje přínos investice do nové technologie. Snaha okopírovat stávající „analogový“ proces vede k inovačním projektům, které nesplní očekávání. Setkáváte se s podobným problémem i při nasazení kolaborativních robotů?

Situace často svádí k okopírování stávajícího řešení, kdy se prostě člověk nahradí robotem, případně se provedou pouze jednoduché změny. Neříkám, že to tak nemůže fungovat, ale někdy je právě tento styl uvažování důvodem, proč v dané firmě roboty ještě nejsou nasazené, nebo nejsou tak úspěšné, jak se čekalo. Doporučuji, abychom se vždy dívali na pracoviště jako celek. V okamžiku, kdy začnete přemýšlet i o uspořádání periferií, toku materiálu nebo jeho umístění v rámci linky, dosáhnete mnohem lepších výsledků. A právě tady vidím obrovský závazek firem z oblasti automatizace. V tom, abychom našim zákazníkům přinášeli ty nejnovější technologie, a to včetně jejich nejlepšího využití, které jim umožní pohybovat se na dnešním globalizovaném trhu mezi nejlepšími firmami v jejich oboru.