Zásadní otázka: Kde?

Dle výše rozpočtu se nabízí dvě možnosti. Tou první je datacentrum na zelené louce, druhou pak retrofit, neboli umístění datacetra do již existující budovy. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody. Novostavba prakticky umožňuje postavit budovu na míru datacentru a celkově dosáhnout lepších energetických parametrů a vyšších stupňů certifikací. Lokalita by měla umožňovat budoucí růst a nacházet se v seismicky klidné oblasti mimo záplavovou zónu – norma TIA 942 obsahující návrhy a doporučení pro design datacenter zmiňuje odolání až pětisetleté vodě.

Obecně je vhodné volit místa s kvalitním připojením ke zdroji elektrické energie i konektivity. V oblasti by v ideálním případě již měly být k dispozici dvě nezávislé optické trasy. Pokud nejsou, je právě vybudování sekundární optické trasy položka, která může projekt výrazně prodražit a časově prodloužit. Položení kabelů s sebou totiž nese zdlouhavý proces vyjednávání s vlastníky pozemků, vyřizování věcných břemen a podobně.

S výstavbou datacentra v retrofitu se obvykle pojí pozitivní prvek, a tím jsou nižší finanční náklady. Ruku v ruce s nimi jdou však i omezení stávající budovy a její celkový stav. Doporučuje se zejména kontrola nosnosti podlah. Obvyklá nosnost se ve starších budovách pohybuje kolem dvou set kg/m2. Plné rackové skříně ale hravě pojmou i třikrát až čtyřikrát více na metr čtvereční. Nezapomeňme ani na nosnost střechy, která bude sloužit k umístění venkovních jednotek klimatizací a dalších komponent.

Napájení

Nepřetržité napájení veškerých technologií je alfou a omegou datového centra. Proto datacentra vznikají, a proto by v ideálním případě měla být vždy napájena ze dvou oddělených větví elektrické energie s vlastním transformátorem. Elektrický proud prochází přes trafostanici skrze ATS (Automatic Transfer Switch), s připojeným diesel agregátem, do UPS jednotek se samostatnými bateriovými moduly. U menší firmy je možné realizovat napájení jen z jedné trafostanice, avšak každé zařízení by mělo disponovat duálním napájením ze dvou nezávislých větví. Větší datová centra s očekávaným výkonem nad 2 megawatty naopak mohou zvážit pořízení unikátního napájecího systému bez baterií, tzv. dynamické nebo rotační UPS. Takové zařízení integruje v jediném soustrojí systémy transformátoru, UPS i motorgenerátoru. Představit si ho můžeme jako setrvačník ve vakuovém obalu, který se neustále otáčí, a v případě výpadku energie pohání generátor.

UPS jednotky pokud možno vždy umisťujeme do oddělených prostor, protože potřebují nižší provozní teplotu. Vhodné je nepodcenit ani nákup kvalitních UPS jednotek. Některé levnější kusy disponují bateriemi s krátkou životností. Jejich údržba se proto už kdekomu oproti pořizovací ceně nečekaně prodražila. Dobrou volbou pro datacentra očekávající růst je také pořízení modulárních UPS. S každým dalším rozšířením je možné snadno přidat i další moduly.

Studené a teplé uličky aneb chlazení

Nezbytnou součástí datacentra je také chlazení. Jakýmsi standardem v této oblasti se stala dvojitá podlaha a systém studených a teplých uliček. Studené uličky je navíc vhodné zakapotovat, aby se zabránilo mísení studeného a teplého vzduchu. Rackové skříně a servery v nich jsou umístěny tak, aby z přední strany nasávaly studený vzduch a zezadu ho vypouštěly ohřátý do teplé uličky (tzv. front to back). Dvojitá podlaha, kterou bude do místnosti přiváděn studený vzduch, poslouží i dalšímu účelu – vedení metalické kabeláže. Optickou kabeláž naopak pravděpodobně povedete spíše nad racky v plastových žlabech.

V současnosti je preferovaná metoda chlazení pomocí tzv. freecolingu, díky němuž je možné využít nižších venkovních teplot, pro úsporu elektrické energie, spotřebované pro chlazení. Tento moderní způsob chlazení dosahuje maximální efektivity při nižších venkovních teplotách, ale úspor se již dosahuje při rozdílu několika stupňů. Jako doplnění kompresorového okruhu je v klimatizačních jednotkách používán glykolový okruh s venkovním radiátorem, který odvádí teplo pryč z prostor datacentra. Při napjatém rozpočtu a menší kapacitě firemního datového centra s jednotkami racků si však bohatě vystačíte s klasickou DX (direct expansion) klimatizací typu přímý výpar. DX jednotky mají nižší pořizovací náklady, ale dlouhodobě vyšší provozní náklady. Vyplatí se při chlazení malých výkonů.

Moderní datová centra se nyní staví jako tzv. high temperature data centres neboli vysokoteplotní. Nejnovější technologie ustojí ve studené uličce teploty cca od 27 až v extrémních případech do 35 °C. Proč vysokoteplotní datacentra vznikají? Důvod je prostý – při zvýšení teploty klesají náklady na energii a chlazení. Společnost Google tak například zvýšením teploty o 1 °C ve svých datacentrech šetří 4 % veškerých nákladů na energii, Intel dokonce 7 %. V našich podmínkách je navíc možné takovéto datacentrum po celý rok chladit pouze freecoolingem a šetřit další náklady.

Požární bezpečnost a monitoring

Data na serverech by měla být chráněna nejen před nechtěným výpadkem elektrického proudu, ale také před požárem nebo vniknutím nežádoucích osob. Minimálně protipožární alarm a hasicí přístroje určené pro hašení zařízení pod proudem by tak měl být k dispozici v každé sebemenší serverovně. Datacentra střední velikosti obvykle disponují automatizovaným systémem s detektory kouře a tepla. Hasicím médiem jsou nejčastěji inertní plyny, například ekologický FM200, který je zcela neškodný a šetrný jak k životnímu prostředí, tak k serverům. Levnější alternativou plynu FM200 mohou být systémy využívající demineralizovanou vodu nebo třeba dusík.

Fyzickou bezpečnost zajišťují kamery, případně i fyzická ostraha budovy, nemluvě o zámku či kódových dveří u vstupu do serverovny. V neposlední řadě nezapomeňme na monitoring veškerých komponent. U napájení měřte vstupy i výstupy z jednotlivých rackových skříní a vyhodnocujte spotřebu, abyste včas zabránili zbytečným ztrátám. Stejně důležitý je monitoring teplot a chlazení. Pokud systémy chlazení začnou pracovat mimo oblast, kde mají ideální účinnost, jejich spotřeba elektrické energie většinou velmi stoupne. Pro tyto potřeby je k dispozici celá řada komerčních systémů a nástrojů, nebo si jednoduše naprogramujte vlastní.

Pokračování příště

Co dělat ve chvíli, kdy máme vybudované a kompletně vybavené datacentrum? S trochou nadsázky bychom mohli říct, že je čas na odpočinek. O tom, kolik cesty je ještě před námi, se dozvíte v dalším díle tohoto seriálu, který se bude věnovat virtualizaci hardware a stavbě cloudu.

Martin Žídek Autor článku je technickým ředitelem společnosti Master Internet.