Umělá inteligence se v českých firmách rychle zabydluje. Z nástroje technologických nadšenců a vývojářů se stává běžná součást našeho každodenního života, která má potenciál měnit fungování firem a institucí. Jak ale poznat, zda je umělá inteligence v konkrétní situaci skutečně přínosná? Jak se nenechat strhnout nadšením a využít AI optimálně s ohledem na její přínosy i rizika? Oslovili jsme dva odborníky, kteří sledují rozvoj AI, aby se s námi podělili o své zkušenosti a pohled na přínosy, rizika i etické hranice využití AI.
O tom, zda je umělá inteligence v konkrétní situaci skutečně přínosná, rozhoduje především to, jestli řeší reálný problém. A to způsobem, který by bez technologie nebyl možný nebo efektivní. „Skutečný přínos AI se pozná podle konkrétních výsledků: úspory času, snížení chybovosti, zvýšení výnosů nebo zlepšení uživatelského zážitku. Naopak systémy nasazované jen proto, že „to zní moderně“, často končí jako nepřesvědčivá marketingová kulisa.“ vysvětluje Lukáš Sedláček, publicista a zakladatel Týdne inovací.
Systémy na bázi AI nasazované jen proto, že „to zní moderně“, často končí jako nepřesvědčivá marketingová kulisa.
Jedním z hlavních přínosů současné AI je schopnost propojit pohodlí s efektivitou. V situacích, kdy technologie zároveň usnadňuje život uživateli a zefektivňuje vnitřní procesy, vytváří výhodu pro obě strany. Tam, kde AI dokáže pracovat s komplexními daty a podpořit lidské rozhodování. „AI je zajisté nejlepší přítel člověka, když je člověk obeznámen s tím, jak s ní pracovat, a nemá chuť s ní zničit postavené, ale předělávat předělávatelné, zefektivnit práci sobě, druhým i přírodě.“ říká Jiří Stabla, zakladatel značky STABLA, marketér, vizionář a vývojář AI.
Zásadní roli v tom všem hraje způsob, jakým s AI pracujeme. Nestačí si přát „něco chytrého“, je třeba umět formulovat správný požadavek, rozumět principu fungování nástroje a chápat, že kvalita výstupu závisí na kvalitě vstupu. „Kvalitní promptování vám může změnit život v ono skvělé pohodlí a ano, nastolit i vysoké zisky. Má kariéra je vždy závislá na informacích z vědeckého prostředí a empirie. Během jednoho příkazu ušetřím měsíce práce – to je ten pokrok, čas na další inovace nejen v oboru.“ potvrzuje vlastní zkušenost Jiří Stabla. Jinými slovy: neexistuje špatná odpověď, jen špatně položená otázka.
Je třeba umět formulovat správný požadavek a rozumět principu fungování AI.
Otázka transparentnosti je přitom klíčová. Uživatelé by měli vědět, že komunikují s technologií, a to nejen kvůli důvěře, ale i kvůli nastavení realistických očekávání. „Musí se uživatelé naučit chápat, že systém pracuje s pravděpodobnostmi, ne s jistotami.“ míní Lukáš Sedláček. Když AI působí jako člověk, ale ve skutečnosti jím není, vzniká riziko nedorozumění a ztráty důvěry, zvlášť pokud dojde k chybě. Ideální je tedy systém, který nekomplikuje uživatelský zážitek, ale přitom svou technologickou podstatu nijak neskrývá.
Uživatelé by měli chápat, že AI pracuje s pravděpodobnostmi, ne s jistotami.
Přes veškerý pokrok ale zatím není společnost připravena na to, aby technologie rozhodovala zcela bez lidského zásahu ve všech oblastech. Rutinní, dobře ohraničené úkoly zvládne AI samostatně, nicméně všude tam, kde vstupují do hry etické otázky, individuální situace nebo improvizace, má člověk stále svou nezastupitelnou roli. „Možná se časem posuneme k modelu, kde technologie doporučuje a člověk rozhoduje – a jen v rutinních, dobře ohraničených případech bude rozhodovat stroj samostatně.“ uvažuje Sedláček. Třeba právě v tomto partnerství spočívá její největší potenciál?
Společným jmenovatelem AI napříč různými odvětvími je snaha předat část rozhodování a rutinních činností technologiím. Mění se tím samotný koncept

práce. Z „výkonu“ se stále častěji stává „dohled, strategie a rozhodování“. Člověk se tak posouvá do nové role – musí se naučit jiné dovednosti, pochopit fungování nástrojů, které řídí svět, a adaptovat se na fakt, že práce už nebude vypadat jako dřív a některé pracovní pozice buďto zaniknou, nebo projdou zásadní proměnou. „
Chápu, že to může vypadat, že někomu AI vezme práci. Ale není to jen další možnost, aby se lidé na svých místech naopak zamysleli a šli nevyhnutelnému naproti?“ uvažuje Jiří Stabla.
Člověk se s nástupem AI posouvá do nové role a musí se naučit jiné dovednosti.
Zásadní přitom zůstává i etický rozměr. Klíčem je etický přístup k vývoji, zadávání i kontrole AI systémů. Technologie má sloužit lidem, nikoli je nahrazovat bez zamyšlení se nad důsledky. Přes všechny obavy ale právě AI nabízí příležitost – nejen zefektivnit práci, ale proměnit ji ve smysluplnější, tvůrčí a udržitelnější činnost.