Hlavní strana -> Časopis IT Systems -> Rok 2026 -> IT Systems 4/2026 -> AI v soudní síni:
IT SYSTEMS 4/2026 , AI a Business Intelligence , IT právo

AI v soudní síni:

Pomocník, který může změnit rychlost i tvář spravedlnosti

Jaroslav Tajbr, Debora Cibulková

Umělá inteligence se v posledních letech stala běžnou součástí každodenního života. Pomáhá například psát texty, třídit e-maily, nebo třeba doporučuje filmy či zboží na internetu. Není proto překvapením, že se dříve či později dostala též do oblasti, která je tradičně považována za konzervativní a změnám spíše odolnou - do justice. Otázka už dnes tedy nezní, zda se umělá inteligence v soudnictví objeví, ale jakým způsobem a za jakých podmínek?


České soudy se nacházejí ve fázi opatrného testování. Nejde o nahrazení soudců algoritmy ani o automatizované rozsudky. Umělá inteligence se zatím prosazuje především jako nástroj, který má pomoci zvládnout narůstající administrativní zátěž, zrychlit řízení a zvýšit přehlednost práce se spisy. V úvahu připadá testování umělé inteligence při analýze spisů, přepisech jednání či kontrole podání a vytváření automatizovaných navazujících úkonů. Současně však už dnes vyvolává první spory a otázky, které se dostávají až k soudům a ukazují, že technologie přináší nejen příležitosti, ale i nová rizika.

Více než digitalizace: proč je AI kvalitativní změnou

Digitalizace soudnictví sama o sobě žádnou revoluci nepředstavuje. Datové schránky nebo online databáze judikatury už dnes bereme jako běžnou součást fungování soudů. Zavedení umělé inteligence je ale kvalitativně odlišným krokem. Nejde jen o přesun dokumentů z papíru do počítače. AI dokáže s texty aktivně pracovat: analyzovat je, porovnávat, shrnovat a hledat mezi nimi souvislosti, které by člověk odhaloval dlouhé hodiny, někdy i celé dny.
Přitom právě práce s obrovským množstvím textů je pro soudy každodenní realitou. Mnohé úkony se neustále opakují - kontrola formálních náležitostí podání, výpočty soudních poplatků, vyhledávání relevantní judikatury nebo příprava standardizovaných výzev a usnesení. Tyto rutinní činnosti přitom zabírají soudcům a jejich týmům značnou část pracovní doby. Pokud by je alespoň zčásti převzala technologie, mohl by se uvolnit prostor pro to, co je na soudní práci nejdůležitější: pečlivé posouzení konkrétního případu a samotné rozhodování.
 

Administrativa místo rozsudků: kde má AI největší smysl

Prvně je potřeba rozptýlit jednu z nejčastějších obav. Umělá inteligence nemá v českých soudech nahrazovat soudce. Nejde o automatické rozsudky ani o stroje, které by „vypočítávaly spravedlnost“. Ve všech dosavadních úvahách a projektech je AI chápána výhradně jako podpůrný nástroj, nikoli jako nositel rozhodovací pravomoci. Klíčovou roli i odpovědnost nadále nese člověk - soudce, jehož úsudek, zkušenost a schopnost vnímat lidský rozměr případu zůstávají nenahraditelné.
Umělá inteligence ale může pomáhat například s:
  • automatickým tříděním podání a jejich základní obsahovou analýzou (rozlišení, zda jde o žalobu, vyjádření k žalobě, opravný prostředek apod.),
  • kontrolou formálních náležitostí žalob a návrhů, včetně ověření, zda jsou přiloženy povinné přílohy nebo zda je návrh srozumitelný a úplný,
  • výpočtem soudních poplatků a přípravou návrhu výzvy k jejich úhradě,
  • přípravou standardizovaných procesních úkonů, například návrhů výzev, sdělení či odpovědí protistraně v reakci na došlé podání,
  • vyhledáváním relevantní judikatury a obdobných případů, které mohou sloužit jako podklad pro další postup v řízení,
  • analýzou rozsáhlých soudních spisů a vytvářením přehledných shrnutí dosavadního průběhu řízení,
  • přepisy soudních jednání z audiozáznamů do textové podoby, případně jejich základním strukturováním,
  • anonymizací rozhodnutí před jejich zveřejněním v databázích judikatury.
To jsou úkony, které soudci dnes provádějí prakticky denně. Nejsou samy o sobě rozhodováním o právech a povinnostech, ale bez nich se žádný soudní proces neobejde. Právě zde má umělá inteligence největší potenciál ušetřit čas i energii.

První střety s realitou: AI už se objevuje i v soudních rozhodnutích

Zajímavé je, že soudy se s umělou inteligencí už dnes setkávají - i když zatím spíše nepřímo. Objevují se totiž případy, kdy účastníci řízení předkládají výstupy AI jako argumenty, podklady nebo dokonce důkazy.
České soudy se k tomu zatím staví poměrně zdrženlivě. V jednom z rozhodnutí například zaznělo, že odpovědi generativního jazykového modelu nejsou spolehlivým zdrojem faktických informací, a proto nemohou sloužit k prokazování skutkového stavu. Jinými slovy: to, že „to napsala AI“, u soudu nestačí.
Podobně se řeší i otázky autorství u výstupů vytvořených pomocí AI, typicky u obrázků generovaných na základě jednoduchého zadání. Soudy zde zatím zdůrazňují, že samotný výstup umělé inteligence nesplňuje znaky autorského díla. Tyto první rozsudky ukazují, že justice si uvědomuje limity současných technologií a přistupuje k nim opatrně.

Rychlejší soudy jako cesta k vyšší důvěře?

Jedním z hlavních argumentů pro zavádění AI do justice je zrychlení soudního řízení. Dlouhé čekání na rozhodnutí totiž výrazně podkopává důvěru lidí v soudy - často víc než samotný výsledek sporu. Pokud se podaří zkrátit řízení díky automatizaci rutinních úkonů, může to mít velmi pozitivní dopad na vnímání justice jako celku.
Zároveň ale platí, že rychlost nesmí být jediným cílem. Rozhodnutí musí být nejen rychlá, ale také srozumitelná, pečlivě odůvodněná a lidsky pochopitelná. Právě zde se ukazuje, že AI může být dobrým sluhou, ale špatným pánem.
Vedlejším efektem může být i zpřísnění nároků na kvalitu podání. Pokud AI snadno odhalí zjevné chyby, rozpory nebo špatně citovanou judikaturu, soudy k nim mohou být méně tolerantní než dříve. To může vést ke zkvalitnění práce právních zástupců, ale i k vyšším nárokům na samotné účastníky řízení.

Lidský faktor jako nepřekročitelná hranice

Plně automatizované soudní rozhodování si dnes většina odborníků neumí představit - a v trestních věcech už vůbec ne. Právo totiž není jen o aplikaci pravidel na fakta. Je o posuzování lidského chování, motivů, polehčujících okolností a morálního rozměru rozhodnutí.
Umělá inteligence pracuje s pravděpodobností a vzory v datech. To může být užitečné, ale zároveň i rizikové. AI má tendenci směřovat k nejpravděpodobnějšímu řešení, což může být v rozporu s právem na spravedlivý proces, kde je každý případ individuální.
Proto se jako nepřekročitelný princip zdůrazňuje, že rozhodovací pravomoc i odpovědnost musí vždy zůstat na soudci. AI může doporučovat, shrnovat nebo upozorňovat, ale rozhodovat musí člověk. Právě tento lidský prvek je klíčový pro zachování důvěry veřejnosti.

Rizika

S využíváním AI v justici se pojí celá řada rizik. Jedním z nejčastěji zmiňovaných je předpojatost algoritmů. Pokud se systémy učí z historických dat, mohou nevědomky přebírat staré chyby nebo diskriminační vzorce.
Dalším problémem je nedostatek transparentnosti. U složitých algoritmů není vždy jasné, proč AI dospěla k určitému závěru. To je v právním prostředí zásadní problém - rozhodnutí musí být přezkoumatelné a srozumitelně odůvodněné.
Velkým tématem je také kybernetická bezpečnost. Soudy pracují s mimořádně citlivými údaji a jejich ochrana je klíčová. S rozvojem AI navíc roste riziko manipulace důkazů, například prostřednictvím deepfake nahrávek, pozměněných e-mailů nebo chatů. Ověřování autenticity důkazů tak bude do budoucna ještě důležitější než dříve.
Nelze opomenout ani obavu z dehumanizace justice. Soudní řízení často řeší lidské tragédie a emočně vypjaté situace. Pokud by technologie vytlačila osobní přístup, mohlo by to vést k odosobnění celého procesu.

Iniciativa v ČR

Aby se tato rizika minimalizovala, vzniká v České republice institucionální zázemí pro řízené zavádění AI do justice. Významnou roli v tom hraje Centrum pro digitalizaci a umělou inteligenci v justici (CendAI), které připravuje metodiky, etické rámce i návrhy změn procesních předpisů.
Do budoucna se počítá s tím, že použití AI v soudním řízení bude transparentní, dohledatelné a kontrolovatelné. Výstupy AI mají sloužit výhradně jako podpora, nikoli jako náhrada lidského rozhodování. Odpovědnost za výsledek musí vždy nést soudce, nikoli algoritmus nebo jeho dodavatel.

Budoucnost české justice: postupná evoluce a adaptace

Neméně důležitá než samotná technologie je připravenost lidí, kteří s ní budou pracovat. Zavádění umělé inteligence do justice totiž není jen technickou inovací, ale také kulturní změnou. Soudci, asistenti i administrativní pracovníci se budou muset naučit s AI pracovat kriticky - rozumět jejím možnostem, ale i limitům.
Výstupy umělé inteligence nelze nekriticky přejímat. Naopak vyžadují schopnost ověřování, kontextualizace a zdravého skepticismu. Pokud se z AI stane „autorita“, kterou nikdo nezpochybňuje, hrozí oslabení profesní odpovědnosti. Pokud ale bude vnímána jako nástroj, který šetří čas, ale zároveň vyžaduje lidský dohled a úsudek, může naopak přispět ke zvýšení kvality rozhodování.
Umělá inteligence české soudy pravděpodobně nezmění ze dne na den. Půjde spíše o postupnou evoluci, která se zpočátku projeví nenápadně - rychlejšími přepisy, přehlednějšími spisy a menší administrativní zátěží. Pokud se podaří správně nastavit hranice a pravidla, může AI pomoci vrátit justici to nejcennější: čas na skutečné rozhodování, lidský rozměr spravedlnosti a třeba i umožnit konkrétní specializaci jednotlivých soudců (což by zvyšovalo kvalitu jednotlivých rozhodnutí).
Technologie sama o sobě spravedlnost nezaručí. Může ji ale - při správném, opatrném a transparentním použití - výrazně podpořit. A právě v tom spočívá její největší potenciál.

Závěr

Umělá inteligence postupně přichází i k soudům, a to je bezpochyby krok správným směrem. Může výrazně přispět ke zrychlení soudních řízení a k odlehčení administrativní zátěže, která dnes soudy brzdí možná víc než samotná složitost sporů. Zároveň je ale zřejmé, že rozhodování o právech a povinnostech účastníků řízení nemůže a nesmí být svěřeno strojům. Zachování lidského prvku v soudním rozhodování je zásadní podmínkou důvěry ve spravedlnost.
Právě v této kombinaci ale spočívá největší potenciál. Pokud umělá inteligence převezme jednodušší a rutinní úkony, ušetří soudům i soudcům značné množství času. Ten pak může být věnován hlubší analýze případů, větší specializaci jednotlivých soudců a kvalitnějšímu, informovanějšímu rozhodování. Takový posun by pro českou justici nepředstavoval hrozbu, ale naopak významný krok ke zvýšení její efektivity, srozumitelnosti a celkové kvality.
 
Jaroslav Tajbr
Autor článku je partner v advokátní kanceláři Eversheds Sutherland a vedoucí její IP/IT praxe. Specializuje se na právo elektronických komunikací, ochranu osobních údajů, kybernetickou bezpečnost, M&A, pracovní právo či litigace.
 
Debora Cibulková
Spoluautorka článku je advokátní koncipientka v advokátní kanceláři Eversheds Sutherland, kde působí v týmu pracovního práva. Ve své praxi se zajímá o právní aspekty technologických inovací a dopady automatizace a digitalizace na oblast práva.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.

Inzerce

Nasazení AI balancuje mezi výkonem a zranitelností

V aktuálním vydání IT Systems jsme se opět zaměřili na využití AI v podnicích, které má mnoho různých podob. Jednu z nich vidíte hned na titulní straně obálky, kde Martin Šťastný, ředitel vývoje Vision ERP, přestavuje AI asistentku Viana. S Martinem jsme si povídali nejen o tom, co Viana umí, ale především nás zajímalo, jak AI v ERP systému Vision pracuje s kontextem, daty a odpovědností.