Relativně brzy poté, již v roce 1928 vznikla karta, údaje, které bylo možné otisknout pomocí tzv. imprinteru (nazýván také žehlička). Tento typ „platebního terminálu“ se využívá dodnes. Jedná se o mechanický snímač, který umožňuje akceptovat embosované platební karty, které mají na své lícní straně reliéfně vytištěné veškeré informace potřebné pro správné zúčtovaní transakce. Tento způsob placení je však zastaralý, pomalý a neumožňuje akceptovat všechny typy platebních karet.

Historie platebních karet v České republice

V České republice byly položeny základy pro elektronický platební styk v 90.letech, kdy obchodníci jejichž hlavními zákazníky byly cizinci tlačili na to, aby bylo možné za zboží či služby na prodejnách platit platební kartou. V bankách tak začali postupně vznikat acquringové oddělení aneb aktivita banky taktéž nazývaná jako akceptace platebních karet. Za založením takové bankovní aktivity je ukryto mnoho procesů a vynaloženy nemalé finanční prostředky. Nicméně, pak má obchodník možnost od banky získat platební terminál, prostřednictvím kterého je možné uhradit zboží či službu či servis bez fyzické přítomnosti peněz. Odměnou banky, je provize z každé uskutečněné transakce u obchodníka (tzv. disážio).

Obecné principy fungování platebních terminálů

Hardware

Výrobcem platebních terminálů se může stát v podstatě kdokoliv, v případě že splní náročné požadavky kladené při jejich výrobě a následné certifikaci. Každý platební terminál uváděný lokálně na trh musí projít řadou „drsných certifikací“.
Výroba – výrobní linka musí projít bezpečnostní certifikací VISA a MasterCard. Dále musí výroba dodržovat obecně platné výrobní normy a krom jiného musí být certifikována pro ISO 9001 – požadavky na kvalitu, ISO 14001 – požadavky na životní prostředí, OHSAS – požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a řadu dalších.
Samotný produkt pak podléhá certifikacím např. dle typu připojení. Platební terminál, jenž v sobě ukrývá i telefonní modem, musí být certifikován telekomunikačním úřadem. Z hlediska životního prostředí musí být u výroby terminálu použity pouze materiály, jež jsou v souladu se životním prostředím (certifikace jako CE, ROHS a další). Samostatnou certifikací je EMV certifikace čtecí hlavy, aby bylo zabráněno kopírování karet, v případě, že je použit i PINPAD (sloužící k zadání PINu), podléhá toto zařízení rovněž bezpečnostním certifikacím, aby se zabránilo jakémukoliv zneužití zadání PINu koncovým platícím zákazníkem.

Software

Je tvořen několika základními částmi:

1. Operační systém – v terminálech je uložena základní aplikace, která v minimální konfiguraci obsahuje správu paměti a kód pro spouštění platebních aplikací. Moderní terminály mohou disponovat vlastním operačním systémem, který navíc umožňuje i základní nastavení terminálu. Operační systém je dodáván výrobcem terminálu.
2. EMV Kernel – modul obsahující logiku zajišťující korektní zpracování karet s čipem. Certifikaci EMV kernelu zajišťuje výrobce, jedná se o tzv. EMV certifikaci. Pravidla zpracovávání čipových karet nejsou nikterak jednoduchá, proto je EMV certifikace časově náročný proces, který probíhá ve 2 fázích. V první fázi se testuje hardware terminálu (čtečka čipových karet), ve druhé fázi je testováno rozhraní pro platební aplikaci.
3. Platební aplikace – je již vyvíjena separátně dle požadavků trhu a banky. Aplikaci je nutné rovněž certifikovat vůči asociacím. Jedná se o tzv. EMV certifikaci.

V minulosti, vzhledem k tomu, že technologie čipových karet je spojena až s příchodem 20tého století, nebyla EMV certifikace vyžadována, všechny informace pro platbu byly uloženy na magnetickém proužku. Vzhledem ke stále vyšším požadavkům na bezpečnost byl vyvinut čip, který obsahuje zabudovaný mikroprocesor, do něhož je možné uložit bezpečně informace určené k ověření osobního kódu klienta.

Začátky platebních terminálů byly stejné jako začátky všech moderních technologií. Zpočátku se jednalo o velké „krabičky“ s jednoúčelovým využitím (jen platba kartou). Již v této době však byl možný výběr platebního terminálu dle jeho využití:

• Stacionární platební terminál – terminál, který byl trvale umístěn na jednom místě na provozovně, a k připojení byla nutná telefonní linka.
• Mobilní platební terminál – například do restaurací, městská policie. K připojení bylo nutné pořízení GSM telefonní karty.

Provoz obou těchto typů byl v té době hodně drahý (telefonní hovory a GSM hovory). Postupem času, kdy byly na využití platebních terminálu kladeny větší nároky (jak nároky na bezpečnost, nároky obchodníků, platících zákazníků, bank, karetních asociací), byli i výrobci nuceni vyhovět všem nárokům kladeným na platební terminál a vznikla řada platebních terminálů, která je využívaná dodnes. Mezi největší výhody patří:

1. Platební terminály mají vysokou paměťovou kapacitu, kterou je možné využít nejenom na akceptaci platebních karet ale i na další neplatební aplikace – v současné době velmi populární věrnostní schémata, dobíjení kreditů mobilních telefonů a další podpůrné aplikace.
2. Plně grafický display, který umožňuje zobrazovat loga obchodníků nebo jiná komerční sdělení.
3. Platební terminály jsou vodě-odolný, testovány i v náročných podmínkách.
4. Splňují všechny PCI certifikace a certifikace kladené na životní prostředí.
5. Nesou v sobě jak čtečky magnetických, tak čtečky čipových karet a nastupující contactless čtečky.

Obchodník si může zvolit několik druhů platebních terminálů, které se liší zejména typem, připojením a druhem provozovny, do které má být platební terminál určen. Proto je můžeme rozdělit jako:

1. Stacionární platební terminály – jsou určeny do provozoven, kde je určeno pouze jedno nebo více míst k placení a terminál tedy může být trvale připojen ke zdroji. Možné typy připojení:
   • TCP/IP – internet
   • DialUp – telefonní linka
   • GPRS – pro komunikaci je nutné použít datovou SIM kartu
2. Mobilní platební terminály – jsou určeny do všech provozoven, kde je nutné zákazníka mobilně obsloužit – např. u stolu, v taxi, policie při výběru pokut atd. Možné typy připojení:
   • GPRS – pro komunikaci je nutné použít datovou SIM kartu
   • Wi-fi
   • Bluethooth

Samostatnou kapitolu pak tvoří tzv. bezobslužné platební terminály, které se stávají v současné době populární zejména kvůli tomu, že u tohoto typu placení není nutná obsluha platebního terminálu. Tyto druhy terminálu mají zkratku CAT (Cardholder Activated Terminal). Jsou využívány na parkovištích, čerpacích stanicích a jsou vždy integrovány do celkového řešení (např. do výdejního stojanu, viz obrázek). V tomto případě je dominantní tzv. řídící software, který zodpovídá za správnou funkci všech periferií, jakou je například i platební terminál, mincovníky (výdej nebo příjem mincí a nebo bankovek) a případně dalších.

Aktuální trendy

Stále více obchodníků tlačí na automatizaci celého procesu platby kartou a zamezení vzniku reklamací, které nastávají při ručním zadávání částky do platebního terminálu. Proto tyto účely se platební terminál propojuje s pokladními systémy vybraného obchodníka. Na obou stranách, jak na straně platebního terminálu, tak na straně dodavatele pokladního systému je nutný vývoj. Dodavatel platebního řešení poskytne dodavateli pokladního systému popis rozhraní, pomocí kterého pokladní SW ovládá funkce platebního terminálu.
Dalším, v této době hodně medializovaným trendem jsou tzv.contactless platby – bezkontaktní platby. Tuto platbu může platící zákazník provádět pouze se speciální kartou. Platba pak probíhá tak, že svoji kartu pouze přidrží u speciální čtečky bezkontaktních karet. Karta má v sobě miniaturní radiový vysílač, který komunikuje s platebním terminálem. Celá transakce je ukončena do několika vteřin. Toto řešení je vhodné pro prodejny s velkým počtem zákazníků, provádějícím drobné platby.
Vzhledem k nejmodernějším technologiím, kterými jsou v současné době platební terminály vybaveny, je kladen čím dále tím větší důraz na plné využití jeho možností. Proto je možné do platebního terminálu integrovat více neplatebních funkcí, mezi které například patří:

• Dobíjení kreditů mobilních telefonů – platící zákazník má možnost vybrat si z několika nominálních hodnot od všech telefonních operátorů. Zaplacení samotného dobití pak může proběhnout v hotovosti nebo platební kartou, společně s celým nákupem. Platební terminál v tomto případě řídí celý proces dobití. Zákazník si vybere dobíjenou nominální hodnotu, zadá telefonní číslo, které má být dobito, zadá verifikační číslo, v případě, že je vyžadováno (telefonní číslo, na které dojde informace o tom, že bylo dobito) a informace terminál odesílá na zpracování k procesorovi, který ověřuje správnost údajů vůči operátorům a do platebního terminálu vrací odpověď – úspěšné dobití nebo storno transakce. Storno transakce může být pak způsobeno z více důvodů – špatně zadané údaje zákazníkem, výpadek na straně operátora atd.
• Věrnostní schémata – na trhu je možné se v současné době potkat s vícera typů věrnostních schémat. V současné době byl jako nejúspěšnější vyhodnocen věrnostní program jednoho nejmenovaného potravinového řetězce. Stále více zákazníků však využívá věrnostní programy, které jsou založené na sbírání bodů nebo peněz za realizovaného nákupu. Můžete se však potkat i s přednabitými kartami (různé druhy dárkových karet atd.), které stále častěji využívají rodiče, kteří mohou přednabít kartu pro své děti a tím zabránit, aby při sobě měli hotovost. Každý věrnostní systém je individuální a pro obchodníka vždy „ušit na míru“. Unifikované jsou pouze formy věrnostních systémů, jejich provedení je vždy originál.
• V nynější době, kdy narůstá trend rušení pošt a odpovědnost se přesouvá na obecní nebo městské úřady, je vyvíjen tlak trhu na nalezení alternativních způsobů placení poštovních složenek. V České republice zatím takový projekt není znám, ale v sousední Slovenské republice, Citibank Europe Bratislava se svým produktem pod názvem „Unikasa“, který zákazníkům umožňuje platbu složenek s běžným nákupem v široké akceptační síti. K Citibank Europe se postupně přidávají i jiné bankovní ústavy. Údaje potřebné pro platbu se načítají do platebního terminálu prostřednictvím čtečky čárového kódu. Platební terminál načtené údaje odesílá ke zpracování do autorizačního centra, kde dojde k autorizaci platby nebo jejímu stornu.
• Mezi další služby patří např. služba cashback, která supluje výběr z bankomatu. Umožňuje platícímu zákazníkovi vybrat si hotovost až do výše 1.500,- Kč v případě, že výše jeho nákupu je minimálně 300,- Kč.

Lenka Bukalová
Autorka článku je obchodní ředitelkou společnosti Sonet.