Pandemie COVID-19 všem jednoznačně ukázala důležitost technologií v našem životě. V situaci, kdy jsme nuceni omezit společenské kontakty, bychom bez digitálních nástrojů nedokázali zajistit pokračování provozu firem a vzdělávání dětí ani udržovat vztahy s našimi blízkými. Internet se zařadil mezi základní služby po bok pitné vody a elektřiny. Mnoho lidí v Česku i dalších zemích stále nemá přístup k internetu, což znamená, že pandemie COVID-19 prohlubuje již tak velkou digitální propast. Nejnovější studie společnosti Cisco Inclusive Future 2020 se věnuje nejpalčivějším problémům způsobeným nerovným přístupem k výpočetním technologiím.

„Internet, který slouží pouze části světové populace, v době krize posiluje negativní dopady digitální propasti. Tyto bariéry musíme odstranit, jinak nás čeká svět, kde studenti nemohou získávat dovednosti nutné k uplatnění na trhu práce, senioři nebo postižení lidé si nedokážou na dálku obstarat lékařskou pomoc a malé firmy nebudou schopné rozšiřovat své služby, aby vyhověly změnám potřeb svých zákazníků,“ říká Tae Yoo, viceprezident společnosti Cisco.

Nastal nový (ne)normální stav

V uplynulých desetiletích lidstvo dosáhlo nesmírného ekonomického a technického pokroku, který se projevil trvalým poklesem chudoby a setrvalým hospodářským růstem. Pandemie COVID-19 změnila svět, jak jsme ho znali doposud, a odhalila problémy, které do určité míry stály stranou pozornosti. Síť se stala zcela nezbytným nástrojem pro podniky, veřejnou správu, školství i zdravotnictví.

Údaje Světové banky ukazují, že v rozvíjejících se zemích má přístup k internetu pouhých zhruba 35 % obyvatel, zatímco v rozvinutých zemích to je přibližně 80 %. To znamená, že 3,7 miliardy lidí (tj. polovina světové populace) nemá přístup k internetu. Podle studie Cisco Annual Internet Report užívalo v roce 2018 internet pouhých 65 % obyvatel střední a východní Evropy. Podle výpočtů společnosti PwC by poskytnutí přístupu k internetu lidem, kteří jej dosud neměli, přineslo globální ekonomice dodatečných 6,7 bilionu dolarů. To by umožnilo pozvednout z extrémní chudoby dalších 500 milionů lidí.
Ačkoli od roku 2000, kdy internet užívalo pouhých 6,7 % obyvatel planety, došlo k výraznému pokroku, svět zůstává rozdělený na „připojené“ a „nepřipojené“, mezi nimiž zeje široká propast, a pandemie COVID-19 ji dále prohloubila. Digitální vyloučenost se přitom týká nejen méně rozvinutých zemí. I v západních ekonomikách existují celé skupiny lidí, zejména obyvatel venkova, kteří se z hlediska toku informací stávají pro ekonomiku neviditelní. Další mnohdy vyloučenou skupinou jsou ženy, jichž podle informací Světového ekonomického fóra užívá internet o 50 % méně než mužů. Jak je patrné, pokrok není rovnoměrný.

3 hlavní problémy, které je potřeba řešit

Studie Cisco Inclusive Future Report pojmenovává tři hlavní překážky, které je nutné odstranit, aby mohlo dojít k nápravě tohoto stavu. Velké procento celosvětové populace nemá přístup k internetu, nemůže si jej dovolit v žádné z dostupných podob, nebo postrádá potřebné dovednosti v oboru informačních a komunikačních technologií, aby je mohlo využít.

Finanční prostředky na rozvoj infrastruktury v rozvíjejících se zemích sice vzrostly a bylo dosaženo značných pokroků v oblasti mobilní konektivity, mezi jednotlivými regiony a zeměmi stále přetrvávají velké rozdíly. Důvodem je finanční i technická náročnost vybudování kvalitní datové infrastruktury. Pozitivní zprávou je, že v roce 2019 žili téměř všichni lidé na zeměkouli v dosahu signálu mobilní sítě a 90 % v dosahu sítě 3G nebo rychlejší. Mobilní sítě se však rozšiřují rychlejším tempem, než jakým stoupá procento uživatelů, což ukazuje, že existují ještě další překážky, které je nutné odstranit.

Stejně důležitá je ovšem i finanční dostupnost technologií. Cílem OSN pro dostupný internet jsou 2 % měsíčního příjmu za gigabyte dat, což je považováno za dostatečný objem pro základní přístup k internetu. Většina lidí, kteří tvoří nepřipojenou populaci, však žije v chudobě a nemá prostředky na to, aby platila poskytovatelům služeb, natož si pořídila počítač či jiné koncové zařízení. Mnohé rozvinuté země, např. Spojené státy, veřejné služby, jako je elektřina, plyn, voda nebo telefon, dotují těm, kteří si je nemohou dovolit. Totéž by mělo platit o přístupu k internetu – měl by být považován za veřejnou službu, na kterou má každý nárok jako na základní lidské právo.

Užívání internetu je celosvětově spjaté se vzděláním a mnoho nepřipojených lidí postrádá schopnost ovládat digitální zařízení, komunikační aplikace a sítě. Nepřipojení lidí nedokážou digitálně získávat a zpracovávat informace. Internetová nevzdělanost proto zůstává vážnou překážkou digitální inkluze. Přibližně 23 % dospělých na celém světě je digitálně negramotných (přičemž digitálně negramotných žen je čtyřikrát více než mužů). To znamená, že i kdyby byl internet dostupný, mnoha lidem by ani tak nebyl k užitku. Téměř každé zaměstnání nebo způsob obživy dnes vyžaduje určitou míru využití digitální komunikace. Naučit lidi efektivně a odpovědně vyhledávat, vyhodnocovat, sdělovat a sdílet online obsah je proto pro jejich budoucnost klíčové.

Plné znění studie je k dispozici zde: Cisco Inclusive Future Report 2020: Now is the time to use technology to change our world