Za předchůdce projektu, jehož celý název zní Robotický systém řízený algoritmy umělé inteligence pro zpravodajské a průzkumné účely, lze považovat pozemního robota řady Orpheus, vyvíjeného na VUT již od roku 2003 jak pro armádní, tak pro civilní využití. Inovovaný Orfeus patří i do současného systému, který kromě něj zahrnuje další dva typy pozemních robotů, tři typy dronů a stanici operátora s komunikační infrastrukturou. Vznikl tak ucelený systém, který díky pokročilé automatizaci nabízí minimální nároky na jeho obsluhu.

„Běžné drony se obvykle používají v manuálním režimu, kdy je jeden dron v reálném čase řízen jedním operátorem. Náš projekt je mnohem komplexnější. Na početný roj dronů doprovázených několika pozemními roboty stačí jeden operátor, který zadá misi a všechny stroje ji jako jeden systém autonomně provedou. Současně díky tomu, že máme více strojů s různými typy senzorů poskytujících více typů informací, které mohou být v danou chvíli důležité, dochází také ke snížení potřeby dalších specialistů,“ uvedl vedoucí projektu Petr Marcoň z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT (FEKT VUT).     

 

 

S tím, jak vypadá příklad konkrétní mise, se mohli seznámit specialisté z Armády ČR a Hasičského záchranného sboru ČR (HZS) přímo v terénu v průběhu srpna a září 2025. Šlo o dlouho plánované vyvrcholení projektu před jeho závěrem v prosinci 2025. „Řešili jsme dva možné scénáře. V srpnu šlo o použití špinavé bomby v obydlené oblasti. Identifikovali jsme a měřili radiaci – zda je prostředí bezpečné pro vojáky a občany. Druhý scénář v polovině září zahrnoval průzkum rozsáhlého vojenského prostoru – zda se ve vymezené oblasti pohybují vojáci nepřítele a je tam ozbrojená technika,“ vysvětlil Petr Marcoň.

 

„Experiment byl přínosný tím, že bylo možné pracovat s reálnými radioaktivními zdroji a otestovat radiační detektory roje (součást takzvaných CBRN detektorů, pozn. red.),“ dodal Luděk Žalud, spoluřešitel projektu z FEKT VUT.

 

Cílem zhruba 15minutového experimentu byla identifikace a zmapování pozic nepřítele a jeho vojenské techniky pomocí 8 dronů kooperujících s třemi roboty v terénu o rozloze zhruba 40 hektarů. Odborníci z FEKT VUT přitom demonstrovali všechny fáze mise – od plánování (založení mise, vymezení území, výběr jednotlivých úloh), přes přípravu strojů, až po průběh samotné mise a následné zpracování získaných dat. „V ukázce jsme v rámci letu roje spojili všechny typy plánovačů tras dronů – metaheuristický plánovač, který využívá algoritmů AI k optimalizaci trasy, systematický, který oblast detailně skenuje a ruční plánovač. Reálně by stačil jeden typ, který operátor vyhodnotí jako nejvhodnější, zejména s ohledem na co nejrychlejší zisk informace z daného prostoru, ale chtěli jsme ukázat, jak se jednotlivé možnosti doplňují,“ přiblížil Petr Marcoň.

 

 

Jednotlivé drony natáčely celou misi různými typy senzorů. Disponují například rgb kamerou, multispektrálním snímáním, termokamerou, laserovým skenerem nebo již zmíněným detektorem radiace. Získaná data může dron v reálném čase vysílat jako videostream. To však není na skutečném bojišti výhodné. „Vzhledem k datové náročnosti je lépe zaslané informace omezit na krátké textové zprávy a kompletní data stáhnout až po misi, kdy je lze se zapojením výkonné neuronové sítě zpracovat například do podoby 3D mapy s vysokým rozlišením a aktuální polohou vojenské techniky,“ vysvětlil Luděk Žalud.   

Rychlost zpracování dat a výsledky v podobě vysoce přesných georeferencovaných map zaujaly zástupce Armády ČR. „Získané výstupy rozšiřují operační přehled velitele jednotky v nepřístupném terénu. Tím přispívají k ochraně zdraví i životů vojáků a dalších specialistů,“ ocenil David Anthony Procházka z Generálního štábu Armády ČR.

„Cílem experimentů bylo připravit takové scénáře, které budou demonstrovat současný stav projektu s jeho přednostmi i nedostatky. Již nyní víme, že se v navazujícím projektu zaměříme na odolnější komunikační nástroje a problematiku lokalizace, protože data z GPS, bez kterých se současný roj neobejde, lze nejen zarušit, ale i podvrhnout,“ zmínil Luděk Žalud a dodal, že zájem o systém je ze strany různých státních i civilních subjektů větší, než výzkumníci původně očekávali.

 

 

„Viděl jsem mnoho projektů zaměřených na využívání bezpilotních prostředků a ve srovnání s nimi dokáže tento projekt VUT a UO reálně řešit problém a přenést jej do podoby, která je pro uživatele použitelná. Je stále více zásahů, kde bychom takový systém využili,“ vyzdvihl Martin Nekula, specialista HZS Moravskoslezského kraje.

 „Máme zkušenosti s nasazením dronů při mimořádných událostech, jako jsou požáry nebo chemické havárie. Jsme schopni projektu nabídnout širší ‚hřiště‘ a přizvat jeho zástupce k reálným událostem,“ doplnil náměstek ředitele HZS ČR Petr Ošlejšek s tím, že v projektu vidí potenciál z hlediska vytvoření jednotné platformy a synergie pro různé uživatele.

„Projekt jsme navrhovali ještě před válkou na Ukrajině. Když nastala, objevila se spousta technických a vojenských otázek, které nám ukázaly široké pole pro další práci. Jsme rádi za možnost pokračování projektu a jsme přesvědčeni, že jeho prostřednictvím přispíváme k řešení reálných problémů v bezpečnostní komunitě,“ řekl na závěr Alexandr Štefek, prorektor UO pro digitalizaci a informatizaci.

 

Navazující projekt s názvem Multirobotický systém pro autonomní terénní operace s vícezdrojovou navigací bude mimo jiné řešit problematiku komunikace a lokalizace dronů. Od 1. 7. 2025 získal podporu z programu TAČR PRODEF. Hlavním řešitelem je VUT, dalšími účastníky jsou Univerzita obrany, společnosti LTR a Fly4Future, ČVUT a Vojenský výzkumný ústav.