Sektor zdravotnictví v České republice se dlouhodobě potýká s omezenou dostupností dat o pacientech, o poskytovatelích zdravotní péče, absencí elektronického vzdělávání lékařů a v neposlední řadě i dlouhotrvajícím řešením pohledávek lékařů vůči zdravotním pojišťovnám. Do jaké míry může v těchto a dalších ohledech pomoci jednotný elektronický systém a čím by měl být charakteristický?

Podobně jako v mnoha jiných oborech i ve zdravotnictví je produktivita zaměstnanců (zejména lékařů) závislá na dostupnosti informací. Čím více informací dostupných v krátkém čase, tím méně nákladů a vyšší úroveň při poskytování zdravotní péče. Aby bylo možné navrhnout adekvátní řešení pro efektivní výměnu informací v prostředí českého zdravotnictví, je nutné si v tomto směru zrekapitulovat jeho stávající výzvy, které je třeba řešit.