Hlavní strana -> Zprávy
AI a Business Intelligence, ITSM (ITIL) - Řízení IT, Cloud a virtualizace IT, IT Security, Trendy ICT, Aktuality -> Analýzy - Dnes

Cesta ke konkurenceschopnosti a digitální suverenitě

AI mění rovnici suverenity

-PR-

Debata o digitální suverenitě už dnes není jen teoretická. Geopolitické napětí, výpadky v dodavatelských řetězcích a rostoucí kybernetická rizika přesvědčily vlády i podniky o tom, že musejí mít kontrolu nad technologiemi, na nichž závisí jejich prosperita.


Dosavadní nástroje ochrany digitální suverenity si však často vybíraly svou daň. Regulatorní požadavky přidávají náklady a komplexitu, pravidla „kupuj lokálně" mohou inovativním firmám uzavřít přístup ke špičkovým platformám a štědré dotace jen těžko smazávají propast vůči hrstce globálních technologických lídrů.
Například na evropském cloudovém trhu klesl mezi lety 2017 a 2024 kombinovaný podíl místních poskytovatelů z 29 % na 15 %, přičemž tři největší američtí poskytovatelé dnes pokrývají přibližně 70 % poptávky. Podobnou situaci vidíme i v oblasti umělé inteligence, kde se největší investice stále soustřeďují do několika obřích datových center vlastněných hrstkou korporací se sídlem ve Spojených státech nebo Číně.
Klíčová otázka tedy zní: musejí suverenita a konkurenceschopnost jít vždy proti sobě, nebo je může další fáze AI revoluce pomoci sladit? Stále více důkazů nasvědčuje tomu, že to jde.

Od monolitních modelů k distribuované inteligenci

Veřejné spuštění velkých jazykových modelů spustilo na konci roku 2022 nevídanou vlnu experimentování. Firmy se hromadně pustily do testování aplikací generativní AI, které tvoří marketingové texty, shrnují výzkumné zprávy nebo píší zdrojový kód. A investice do AI doslova explodovaly: analytici odhadují, že více než dvě třetiny celosvětových výdajů na AI za poslední čtyři roky putovaly do trénování stále větších základních modelů, z nichž většina vzniká v obřích centralizovaných datacentrech.
 
Výsledky jsou však smíšené. Loňský průzkum MIT zjistil, že sotva jeden ze dvaceti pilotních AI projektů AI přináší měřitelnou obchodní hodnotu. Hlavní příčina je strukturální: základní model, jakkoli sofistikovaný, je pouze jednou součástí mnohem širšího systému. Data, která skutečně odlišují banku, výrobní podnik nebo orgán ochrany veřejného zdraví, jsou proprietární, vysoce distribuovaná a často podléhají přísným pravidlům důvěrnosti. Aby bylo možné tuto hodnotu odemknout, musí se AI přiblížit k těmto datům, přizpůsobit se lokálnímu kontextu a jednat autonomně v rámci přesně vymezených mantinelů.
 
Technologové označují tuto fázi jako „agentní AI". Namísto jednoho monolitního modelu odpovídajícího na textové dotazy v cloudu bude síť specializovaných agentů vzájemně spolupracovat, učit se jeden od druhého a tam, kde je to nutné, jednat v reálném čase na „okraji sítě", tedy na výrobní lince, uvnitř vozidla nebo v perimetru národní bezpečnosti. Zkrátka: AI se stává hybridní, vícevrstvou aplikací, v níž se centralizovaný trénink a lokální inference vzájemně průběžně posilují.
Přijetím distribuované hybridní architektury lze získat větší ekonomickou hodnotu a zároveň snížit strategickou závislost.

Tři důvody, proč revoluce AI mění rovnici suverenity

Distribuovaná architektura není jen technickou nevyhnutelností, ale přeskupuje také geopolitickou a ekonomickou rovnici. Rozhodující jsou tři charakteristiky:
 
Za prvé, mnoho úkolů, které vytvářejí největší přidanou hodnotu, závisí na lokálních, často citlivých datech. Doladění a inference se proto odehrávají v prostředích kontrolovaných vlastníkem dat – v podnikovém datovém centru, nemocničním kampusu nebo lokálním mikrodatovém centru v mimoměstské továrně. Toto uspořádání snižuje jednostranné závislosti a umožňuje organizacím uplatňovat vlastní standardy bezpečnosti, ochrany soukromí a regulatorního souladu.
 
Za druhé, záleží na latenci. Autonomní roboti, chytré sítě nebo algoritmické obchodní systémy nemohou čekat na odezvu vzdáleného datového centra. Zpracování dat na okraji zlepšuje výkon a odolnost a vytváří poptávku po regionální infrastruktuře a specializované konektivitě.
 
Za třetí, spotřeba energie a hledisko udržitelnosti nutí k přehodnocení filozofie „čím větší, tím lepší". AI clustery s vysokou výpočetní hustotou vyžadují obrovské množství elektřiny a produkují značné odpadní teplo. Umístění menších zařízení tam, kde je dostupná nízkouhlíková energie – a kde lze teplo opětovně využít – může snížit jak emise, tak provozní náklady.
 
Výsledkem je hodnotový řetězec AI, v němž různí aktéři, regiony (a dokonce i jednotlivá města) hrají odlišné, avšak vzájemně propojené role:
  • Hyperscale nebo „gigafactory" lokality koncentrují trénink velmi rozsáhlých modelů.
  • Regionální nebo odvětvově specializovaná centra zajišťují doladění modelů s využitím proprietárních dat.
  • Uzly na okraji sítě integrované do továren, vozidel nebo telekomunikačních ústředen provádějí inference v reálném čase a hostují autonomní agenty.
  • Vysoce výkonné, bezpečné sítě – „nervová soustava" tohoto ekosystému – propojují jednotlivé vrstvy a zajišťují, aby se nové poznatky vracely zpět do procesu přetrénování modelů.
Protože přispívat je možné na každé vrstvě, mohou se jednotlivé země a firmy specializovat na základě svých komparativních výhod: dostatek obnovitelné energie, pokročilá výrobní data, silný systém zdravotní péče nebo robustní regulatorní rámce pro citlivé informace. Konkurenceschopnost a suverenita se jinými slovy stávají doplňujícími, nikoli protichůdnými cíli.
Digitální suverenita a globální konkurenceschopnost nejsou vzájemně se vylučující cíle.

Co to znamená pro osoby s rozhodovací pravomocí

Pro vedoucí pracovníky ve firmách je poselství jasné: Firmy, které v příští vlně AI vydělají, nebudou ty, které vlastní jeden velký systém, ale ty, které umějí složit a řídit mozaiku různých komponent. Konkurenční výhodu budou mít firmy, které identifikují svá jedinečná datová aktiva, tam kde to má smysl nasadí nebo partnersky zajistí lokální infrastrukturu a tam kde to smysl nemá, se bezproblémově propojí s globálními poskytovateli velkých jazykových modelů.
 
Pro vlády je prioritou rozvíjet ekosystém, v němž mohou domácí hráči přispívat klíčovými uzly – ať už v podobě energeticky efektivních datových center, doménově specifického doladění modelů nebo nasazení AI na okraji sítí – aniž by se pokoušeli replikovat každou součást technologického řetězce. Takový přístup zvyšuje odolnost, podporuje místní průmysl a je v souladu s klimatickými závazky.
 
Revoluce umělé inteligence teprve začíná své druhé dějství. Přijetím distribuované hybridní architektury mohou společnosti získat mnohem větší ekonomickou hodnotu a zároveň snížit strategické závislosti. Tím se přibližujeme světu, v němž digitální suverenita a globální konkurenceschopnost nejsou vzájemně se vylučující cíle, ale dvě strany téže sdílené mince.
 
Antonio Neri
Autor článku je generální ředitel společnosti Hewlett Packard Enterprise.