Úvodem se hodí poznamenat, že finanční krize roku 2008 přinesla do průmyslových podniků řadu změn. Výrobní podniky po delším období opět oprášily své dovednosti v oblasti optimalizace zásob a MRP. Zásadní změnou, která stojí za připomenutí, ale bylo to, že se výrobní a logistický management musel vypořádat s tím, jak zajistí výrobu a logistiku s menším počtem pracovníků, ale se vzrůstajícími nároky na kvalitu a variantnost produktů.
Zejména požadavky na kontrolu kvality, v minulosti svázané hlavně se spojitou, sériovou výrobou, se začaly prolínat i do výroby diskrétní, a to hlavně v oblasti v oblasti strojírenství. Současně s tímto trendem jsme mohli pozorovat i trend „nikdy neuzavřené objednávky“, kdy se požadavky na výrobu například strojírenského celku měnily v celém procesu jeho výroby, ať to bylo z důvodů ceny, rozpočtu investice ze strany zákazníka, nebo dostupnosti materiálu či technologického zpracování. Není náhodou, že se v této oblasti naplno projevila naše národní vlastnost – improvizace a schopnost dotáhnout výrobu do zdárného konce.

Tento trend přinesl informačním systémům nasazeným v oblasti výroby řadu podnětů ke změnám v jejich funkcionalitách a nasazení. O některé trendy, které jsme v naší společnosti během posledních dvou let poznali, bych se s vámi rád podělil.

Obecně je možné říct, že v oblasti výroby strojírenských celků (stroje, zařízení i složitější technologické celky) se dnes vyrábí velmi dynamicky. Konfigurace výrobků a nároky na výkon a kapacitu se nemění pouze ve stádiu konstrukce, ale ke změnám dochází i ve stádiu přípravy výroby a výroby samé. Tento fakt vyžaduje mnohem širší podporu ze strany podnikového informačního systému, než jak si pamatujeme z tradičních implementací založených na procesních modelech. Není možné se držet jednoho procesního modelu, když se požadavky na výrobu neustále mění.

Především se změnilo to, že optimální informační systém obsahuje daleko větší propojení všech funkcionalit, napříč celým řízením podniku. To znamená, že je třeba velmi úzce spojit procesy materiálových toků a nákupu, promítnout konfigurace změn na on-line bázi do kontrollingových procesů, zavézt informační toky a metriky všude tam, kde jsme je dříve nepotřebovali, protože jsme měli statické náklady pod kontrolou. Hovořím o nutnosti reimplementovat skladování, controllingově ohodnotit cenu skladových pohybů (řada komponent se dnes naskladní do výroby, nepoužije a nakonec se vrátí do skladu), ohodnotit transportní náklady uvnitř výrobního cyklu atd.

Dynamické změny ve výrobě dnes vyžadují mnohem širší podporu ze strany podnikového informačního systému, který se nemůže držet jednoho procesního modelu. Optimální informační systém obsahuje daleko větší propojení všech funkcionalit napříč celým řízením podniku.

Současně s tímto trendem přichází nutnost zavést simulované a variantní plánování. Domnívám se, že s masivnějším nástupem mobilních technologií do procesu realizace výrobních zakázek (od obchodní konfigurace přes spuštění výroby, variantní plánování až po realizaci zakázky) se nároky na simulace a variantní plánování ještě zvýší. Je velmi pravděpodobné, že podniky v oblasti složitější výroby přejdou na systémy, které už mají atributy počítačové simulace.

To si vynutí také značné úpravy třeba ERP systémů v oblasti nároků na spojitost dat u všech vstupních parametrů. Tento trend je dnes již patrný v řadě podniků a jakkoli se vám může zdát předchozí text pouhým teoretizováním, je jasné, že s implementací podnikových systémů postavených pouze na procesním modelu v brzké době nevystačíme. Pokud se podíváte a prostudujete koncept německé spolkové vlády „Industry 4.0“, je jasně patrné, že nás v nejbližší době čeká přechod od procesnímu řízení, k řízení firmy pomocí datových toků a modelů. Technologie pro takový informační systém už existují a co je výhodou, principy datového řízení firmy je možné implementovat bez velkých projektových a rozpočtových nároků.

Pro výrobní podniky přichází nutnost zavést simulované a variantní plánování. Je proto velmi pravděpodobné, že podniky v oblasti složitější výroby přejdou na systémy, které už mají atributy počítačové simulace.

Domnívám se, že se dnes nacházíme ve stadiu, kdy můžeme věci dál dělat postaru, nebo se zamyslet a dělat je jinak, lépe, s lepším dopadem na proces výroby, plánování, realizace zakázek, s lepší zpětnou vazbou na zadání ze strany obchodu, ve finále s lepším profitem a s průhlednějším výrobním hospodařením. Zatím , řekl bych, musíme pouze investovat trochu „více přemýšlení“ a možná „více prezentování“ nových trendů zákazníkům, ale to pro začátek nic víc nestojí. Jsem přesvědčen, že firmy, které tento trend zachytí a začnou pracovat „jinak“, získají velmi slušnou konkurenční výhodu.

V naší společnosti jsme připravili metodiku přechodu od procesního k datovému řízení firmy a s tím související implementační postupy pro zavádění podnikových informačních systémů.

Čeká nás přechod od procesnímu řízení, k řízení podniku pomocí datových toků a modelů. Výhodou je, že datové řízení podniku je možné implementovat i bez velkých projektových a rozpočtových nároků.

V oblasti implementace informačních systémů se do dvou let zcela změní přístup k implementaci. Produkty i aplikační landscape budou vypadat jinak. Znalosti o výrobě i businessu jako takovém převezme IT systém, a role konzultantů při implementaci informačního systému proto začnou být více a více na úrovni business consultingu. Také „business knowledge“ a „business transformation“ se přenese do IT a podnikového informačního systému. Už dnes implementují velcí IT dodavatelé do svých systémů „knowledge management“ a „business content management“ na úrovni samostatných aplikací. Tento trend již zkrátka nastoupil.

Aleš Muroň Autor článku má dlouholeté zkušenosti v oblasti implementací podnikových informačních systémů a souvisejících služeb. Je country managerem společnosti Miraclis, která se zabývá implementacemi a optimalizací podnikových informačních systémů na platformě SAP.

www.miraclis.cz