facebook
Exkluzivní partner sekce
Tematické sekce
 
Branžové sekce
Přehledy
IT Systems - online trafika
 
Tematické seriály
Nové!

GDPR

General Data Protection Regulation zásadně mění zpracování osobních údajů a zavádí nové povinnosti...

články >>

 
Nové!

Jak uřídit IT projekt a nezbláznit se

Užitečné tipy a nástroje pro řešení problémů řízení inovací a vývoje produktů...

články >>

 
Nové!

Industry 4.0

Průmysl 4.0

Jaký vliv bude mít čtvrtá průmyslová revoluce na výrobu a výrobní firmy?

články >>

 

Komplexní svět eIDAS

O nařízení eIDAS již bylo mnoho řečeno i napsáno. A proto jediné, o čem...

články >>

 

Trendy v CRM

Systémy pro řízení vztahů se zákazníky (CRM) prochází v posledních letech výraznou změnou. Zatímco dříve...

články >>

 

Příručka úspěšného IT manažera

Dnes je řada IT manažerů opomíjena. Úspěšní bývají brouci Pytlíci a Ferdové...

články >>

 

Pokročilá analýza provozu datových sítí

V tomto čtyřdílném seriálu vás seznámíme s různými metodami a přístupy...

1. až 4. díl >>

 

Cesta k efektivnímu identity managementu

Správa identit a přístupů (IAM) je klíčová oblast pro zaručení bezpečnosti...

1. až 9. díl >>

IT SYSTEMS 10/2014 , IT právo

Lze legálně napodobit funkcionalitu cizího softwaru?



Jansa, Mokrý,
Otevřel & partneřiPři podnikání v oblasti vývoje softwaru se stěží vyhnete problematice kopírování funkcionality či napodobování softwaru konkurenčním subjektem. Je obvyklé, že se na trhu setkáte s programy, které mají obdobné funkce a vzájemně si konkurují (např. Microsoft Word a OpenOffice Writer). Možná vás v takové chvíli napadla otázka z titulku článku. Je legální napodobit funkcionalitu cizího softwaru? Obecně lze říci, že ano, ale je přitom nutné pečlivě dodržovat určitá pravidla. Také bychom mohli dodat, jak kde. S danou problematikou totiž úzce souvisí otázka softwarových patentů, které Evropská unie již dříve odmítla na rozdíl od USA nebo Japonska. Proto níže uvedené závěry jsou použitelné pouze ve vztahu k evropskému trhu, na němž se zatím nemusíme obávat vymáhání patentových práv ze strany amerických či japonských IT firem.


Protiprávnost vs. legálnost kopírování softwaru

Na jedné straně každá IT firma si chce ochránit svůj nápad a jedinečnost funkcí softwarového produktu. Na druhé straně konkurenční firmy mají zájem si z koláče potenciálních zákazníků zajímavého softwarového produktu vzít co největší díl.

Funkcionalitu (resp. funkčnost) softwaru lze chápat jako souhrn funkcí softwaru, kterými se software prezentuje uživateli navenek a těch, které jsou nutné k fungování softwaru jako takového. Obvykle se ve své praxi setkáváme s dotazy typu „lze okopírovat software, který vytvořila konkurenční IT firma a ten pak licencovat?“. Odpověď není vždy jednoznačná, zejména pokud tento dotaz zní od bývalého zaměstnance či subdodavatelské firmy.

Obecně platí, že kdokoliv smí vytvořit software shodné či obdobné funkcionality, jako je jakýkoliv jiný software. Postup vytvoření nesmí být však protiprávní, což může nastat v několika situacích:

  • software bude vytvořen přepsáním zdrojového kódu cizího softwaru, k němuž přístup daná osoba získala dekompilací. Dle mého názoru je i překlad (pomocí překladače) do jiného programovacího jazyka porušením autorského práva, když Směrnice o ochraně počítačových programů v čl. 4 písm. b) přiznává nositeli práv k softwaru udělovat jinému právo k jeho překladu, zpracování a úpravám. Není ovšem výjimkou, kdy programátor vytvoří téměř shodný program poté, co odejde ke konkurenci nebo sám se začne konkurenčně chovat. I přesto nemůže programátor byť znovu od počátku napsat zdrojový kód programu, který dříve programoval, stejným způsobem. Zasáhl by tak do práv bývalého zaměstnavatele a soud by zřejmě dovodil, že s největší pravděpodobností došlo ke krádeži zdrojového kódu.
  • vizuální podoba či název softwarového produktu bude natolik podobný jinému softwaru, že může dojít k parazitování na pověsti či vyvolání nebezpečí záměny a tedy k nekalé soutěži ve smyslu občanského zákoníku.

Posouzení legálnosti konkurenčního softwaru

Zkoumání, zda kopírování softwaru je či není legální, bude vždy na znalci, který by měl svou pozornost upírat při porovnání softwaru k následujícím prvkům:

  • zdrojový kód, který může být chráněn jako literární dílo či obchodní tajemství ve smyslu § 504 občanského zákoníku ve spojitosti s ochranou proti nekalé soutěži. V této souvislosti je na soudním znalci, aby rozhodl, zda se jedná pouze o „nedokonalý“ přepis původního zdrojového kódu softwaru (a tedy zásah do práv zaměstnavatele) nebo o nový software. Znalec bude mít tedy za úkol zkoumat jaká je struktura a uspořádání programu (tj. organizace dat, posloupnost příkazů, instrukcí a volba algoritmů vyjádřená ve zdrojovém kódu).
  • grafické uživatelské rozhraní (GUI, Graphical User Interface), tzn. uživatelské rozhraní, které umožňuje ovládat počítač pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků a může mít znaky autorského díla.
  • tzv. Look & Feel, čímž chápeme způsob, kterým se počítačový program jeví navenek (prvky grafického uživatelského rozhraní, jeho barvy, tvary, rozložení atd. a jejich fungování), což může spadat pod ochranu zákazu nekalé soutěže v podobě parazitování na pověsti či nebezpečí vyvolání záměny.

Judikatura

Problematika kopírování funkcionality softwaru byla již několikrát soudně řešena jak národními soudy, tak na poli Evropského soudního dvora:

Rozsudek Cantor Fitzgerald International vs. Tradition (uk) Ltd z r. 2000, Velká Británie

Soudce si v tomto sporu porovnávající podobné počítačové programy kladl následující základní otázky rozhodující pro posouzení, zda došlo či nedošlo k zásahu do autorského práva výrobce softwaru:

  • Je software chráněn autorským zákonem?
  • Byly zkopírovány některé části zdrojového kódu počítačového programu?
  • Tvoří zkopírované části podstatnou část počítačového programu? V České republice nelze kopírovat ani nepodstatnou část softwaru, pokud tvoří tato část softwaru funkční celek.

Výsledkem soudního zkoumání bylo rozhodnutí, že při kladné odpovědi na první dvě uvedené otázky, jde o porušení autorských práv k softwaru. Samozřejmě podkladem pro takové rozhodnutí i u nás bude znalecký posudek.

Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 2.5.2012 ve věci C-406/10 ve věci SAS Institute Inc. vs. World Programming Ltd.

Evropský soudní dvůr ve své tiskové zprávě č. 53/12 mimo jiné konstatoval, že: „Funkce počítačového programu a programovacího jazyka nemohou požívat autorskoprávní ochrany. Nabyvatel licence k programu má v zásadě právo zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho fungování za účelem zjištění myšlenek a zásad, na nichž se tento program zakládá.

Skutková podstata sporu spočívala v tom, že společnost SAS Institute Inc. vyvinula systém SAS, přičemž společnost World Programming Ltd (dále jen „WPL“) následně na základě systému SAS vytvořila World Programming System (dále jen „WPS“). Tento systém napodobil většinu funkcí systému poté, co WPL použila a studovala systém SAS, aby porozuměla jejich fungování. Je nutné doplnit, že WPL neměla přístup ke zdrojovému kódů a neprováděla dekompilaci.

Evropský soudní dvůr, který prohlásil jednání WPL za legální, mimo jiné konstatoval nepřípustnost autorskoprávní ochrany funkcí počítačového programu ve prospěch technického pokroku a průmyslového rozvoje.

Soud by tak měl vždy zkoumat, zda konkurence měla přístup ke zdrojovým kódům a současně znaleckým posudkem posoudit shodnost zdrojového kódů, zejména shodnost chyb, strukturu a organizaci dat. Zjištěnou shodnost pak by měla žalovaná strana vyvrátit a prokázat, že nezkopírovala zdrojový kód počítačového programu.

Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22.12.2010 ve věci Bezpečnostní softwarová asociace - Svaz softwarové ochrany proti Ministerstvo kultury ČR

Předmětem tohoto řízení bylo posouzení, zda grafické uživatelské rozhraní (tzv. GUI) umožňující uživateli interakci s daným zařízením např. pomocí ikon, je chráněno jako forma vyjádření počítačového programu či nikoliv. BSA zastávalo názor, že se jedná o vyjádření počítačového programu, kdežto Ministerstvo kultury ČR tvrdilo, že tímto může být pouze zdrojový či strojový kód. Tento spor dospěl až k rozhodnutí Evropského soudního dvora, který konstatoval:

„Grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů, a nemůže se na něj vztahovat autorskoprávní ochrana počítačových programů podle této směrnice. Na takové rozhraní se však může vztahovat jakožto na dílo autorskoprávní ochrana podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, pokud je toto rozhraní vlastním duševním výtvorem autora.“

Podmínkou ochrany GUI jako autorského díla bude však jeho jedinečnost ve smyslu ochrany např. jedinečně graficky zpracovaných ikon. Funkčnost ikon ovšem chráněna není. Dle mého názoru ovšem uspořádání jednotlivých ikon, jejich barevné provedení i funkčnost může v případě podobnosti jiného softwarového produktu zasáhnout do práv z nekalé soutěže (parazitování na pověsti, nebezpečí vyvolání záměny).

Závěr

Závěrem lze tedy shrnout, že vytvoření softwaru shodné či obdobné funkcionality je legální, pokud k tomu nebude docházet kopírováním zdrojového kódu, formou nekalé soutěže (parazitování na pověsti, nebezpečí vyvolání záměny) či porušováním obchodního tajemství (např. průmyslová špionáž) a následným přepisováním takového zdrojového kódu. Dosavadní odmítnutí patentové ochrany softwaru v EU, tak umožňuje další rozvoj informačních technologií bez hrozby patentového vydírání zejména ze strany velkých výrobců softwaru.

JUDr. Lukáš Jansa

Autor článku působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, kde se zabývá zejména právem informačních technologií a je spoluautorem odborné publikace Softwarové právo.
Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.