facebook LinkedIN LinkedIN - follow
ERP systémy II , ERP systémy

Reimplementace versus implementace

Jiří Löffelmann


manažer - ilustračníMá smysl opravovat a udržovat to staré a zaběhnuté, nebo je lepší udělat ostrý řez a začít nanovo? Tuhle otázku si pokládáme v mnoha situacích a rozhodnutí o změně informačního systémů není výjimkou. Jaké jsou rozdíly mezi implementací a reimplementací? Jaké klady a zápory oba přístupy přináší a pro které výchozí podmínky se více hodí? Na tyto otázky se pokusí odpovědět následující článek.


V současné době už téměř nedochází k situaci, kdy by se podnik nebo organizace rozhodly pro zavedení nového informačního systému a zároveň neměly svoje procesy alespoň částečně pokryté nějakým stávajícím softwarovým řešením. Obvykle se jedná o jednu ze tří následujících situací:

  1. Agendy jsou zajišťovány pomocí nějakého kancelářského balíku, například smlouvy a objednávky se vytváří v textovém editoru, strukturovaná data jsou zpracovávána v tabulkovém procesoru nebo lokální databázi a všechny takto vytvořené dokumenty jsou uchovávány pomocí standardního souborového systému, de facto bez možnosti vzájemné provázanosti.
  2. Je využíváno jednoúčelové softwarové řešení vyvinuté buď zaměstnanci podniku, nebo nějakým menším dodavatelem (často fyzickou osobou). Systém je obvykle vytvořen nad nějakou jednodušší souborově orientovanou databází (dříve FoxPro, později MS Access) a autoři ho upravují a doplňují podle požadavků uživatelů.
  3. Procesy jsou podporovány nějakým standardním informačním systémem staršího nebo nevyhovujícího typu.

Ve všech zmíněných případech je změna momentálního stavu vynucená podobnými okolnostmi. Aktuální řešení už není udržitelné, a to buď technicky (zastaralá architektura, zastaralý způsob ukládání dat, nevyhovující vývojové prostředí, neschopnost integrace se současnými informačními standardy), nebo morálně (nepodporuje procesní přístup, nepokrývá potřebné oblasti, neumožňuje další rozvoj). Dalším důvodem může být fakt, že dodavatel přestává udržovat starší verze informačního systému, a uživatel by tak zůstal bez podpory nebo by tato podpora byla neúměrně finančně náročná.

V tomto okamžiku je nutné rozhodnout se mezi dvěma metodickými postupy, a sice mezi reimplementací (situace C), nebo implementací nového informačního systému (situace A, B, C).

Reimplementace

Reimplementace je chápána jako kvalitativně výrazné povýšení stávajícího informačního systému na rozdíl od tzv. „upgradů“, které řeší pouze odstranění chyb a drobné technické a funkční inovace. Reimplementace většinou přináší poměrně zásadní vylepšení technologického pozadí informačního systému, zlepšení grafického a uživatelského prostředí a měla by přinést i podstatné změny ve funkčnosti informačního systému.

K reimplementaci obvykle dochází po delší době, kdy informační systém běžel bez upgradů a buď technicky a morálně zastaral, nebo pro aktuální verzi končí technická podpora a již není možné ji jednoduše upgradovat na vyšší verzi.

Právě z důvodu zmíněné změny funkčnosti se i při reimplementaci zpracovává procesní analýza, jejímž výstupem je procesní model, který mapuje fungování firmy (členění na hlavní, vedlejší a podpůrné procesy).

Výhody reimplementace:

  • nižší cena z pohledu jednorázových nákladů,
  • kratší čas od rozhodnutí o změně ke konečné realizaci,
  • jednodušší migrace dat (existují profesionální nástroje na převedení dat ze staré verze na novou a prakticky všechna původní je možné zachovat a převést),
  • jednodušší napojení dalších integrovaných informačních systémů a aplikací (původní interface je použitelný nebo jej stačí jen mírně upravit),
  • jednodušší školení uživatelů – nová verze se většinou hodně podobá té původní, takže zaškolení je efektivnější,
  • větší část zodpovědnosti připadá na dodavatele – u reimplementace by měl být „tahounem“ celého projektu spíše dodavatel a ten by měl naplánovat a zajistit bezproblémový přechod ze staré verze na novou.

Nevýhody reimplementace:

  • je to kompromisní řešení, které obvykle nevede k vyšší přidané hodnotě a často přinese jen lepší grafické rozhraní a nějakou funkci navíc,
  • nižší zhodnocení investice z pohledu dlouhodobé perspektivy,
  • obvykle se nepodaří odstranit zásadní a vleklé problémy z minulosti, které se naopak přenesou i do reimplementovaného informačního systému,
  • dochází k častým problémům při převodu speciálních zákaznických úprav (customizací) do nové verze.

Implementace

Implementace je zavedení nového informačního systému (buď na zelené louce, nebo jako náhrada za stávající a nevyhovující informační systém). Při implementaci je naprosto nezbytná podrobná procesní a datová analýza, kdy je nutné zmapovat činnosti všech útvarů, a zejména souvislosti mezi jednotlivými útvary. Vedle činností je nutné definovat i datové struktury, které jsou při jednotlivých činnostech vytvářeny a využívány. Pro tyto činnosti a data se pak hledá obraz ve funkčnosti nového systému.

Výhody implementace:

  • nový, moderní informační systém, který je možné parametrizovat přesně podle zákaznických požadavků,
  • vysoké zhodnocení investice z pohledu dlouhodobé perspektivy,
  • možnost zbavit se starých problémů a chyb,
  • reference – je řada možností, kam se jít na navrhované řešení podívat a s kým o něm mluvit,
  • velká konkurence certifikovaných dodavatelů (zákazník není v krajním případě závislý jen na jednom monopolním dodavateli),
  • integrovaná vývojová prostředí pro reporting a další rozvoj (reporty a datové exporty si není nutné nechat dělat na zakázku u dodavatele, ale je možné je vytvářet vlastními zaškolenými uživateli),
  • těsná integrace s kancelářským balíkem (importy a exporty dat, integrace s poštovním klientem, CAD systémy, správou dokumentů ad.),
  • integrace s prostředím internetu a mobilními zařízeními,
  • zajištění neustálého vývoje produktu,
  • propracovaný systém upgradů, který zajišťuje kontinuální rozvoj informačního systému.

Nevýhody implementace:

  • vyšší cena (z pohledu jednorázových nákladů),
  • delší čas od rozhodnutí ke konečné realizaci,
  • migrace dat ze starého systému – je nutné vytvořit řadu konvertovacích postupů a nástrojů (velké množství odborné práce),
  • nové vazby (interface) na integrované informační systémy a aplikace,
  • vynaložení významně velkého množství úsilí a času vlastních zaměstnanců (projektový tým a klíčoví uživatelé),
  • zodpovědnost za úspěch projektu leží spíše na straně zákazníka – vedoucí projektu za stranu zákazníka a jeho tým to prostě „musí uřídit“ a neohrozit při tom fungování firmy,
  • implementace nového informačního systému přináší vždy námitky a nespokojenost u většiny uživatelů.

Rozhodnutí, zda se vydat cestou reimplementace, nebo implementace, závisí vždy na konkrétní situaci. Obecně je možné říci, že vhodnější je zvolit to řešení, jehož výhody vnímáme v dané situaci jako významnější (nevýhody by neměly být při rozhodování tím hlavním měřítkem). Pokud preferujeme klidnější průběh celé změny informační platformy, nechceme organizaci na poměrně dlouhý čas zaměstnat úplně novým řešením, preferujeme nižší náklady a chceme méně zatížit vlastní zaměstnance, bude výhodnější zvolit reimplementaci stávajícího řešení. Předpokladem je, že existují záruky o tom, že produkt se bude kontinuálně dál rozvíjet a jeho dodavatel je seriózní a stabilní.

V případě, že požadujeme výrazný kvalitativní posun informačního řešení, hodláme rozšířit jeho fukčnost a pokrýt další procesy, jsme připraveni se na celém projektu zásadně a aktivně podílet a převzít za něj i velkou část odpovědnosti, pak je lepší vydat se cestou implementace nového informačního systému.

Jedna věc je v obou případech shodná – rozhodnutí by vždy měli učinit „decision makers“, nikoliv podnikoví IT specialisté, vlivní koncoví uživatelé ani spřátelení dodavatelé IT řešení. Ti všichni mají své partikulární zájmy a argumenty, kterým je určitě rozumné naslouchat, nicméně konečné slovo v této strategické otázce by měli mít vlastníci a manažeři.

Chcete získat časopis IT Systems s tímto a mnoha dalšími články z oblasti informačních systémů a řízení podnikové informatiky? Objednejte si předplatné nebo konkrétní vydání časopisu IT Systems z našeho archivu.


Inzerce

Konec papírování, digitalizujte a usnadněte si práci!

IT Systems 3/2024V aktuálním vydání IT Systems jsme se zaměřili na vývoj digitalizace ve světě peněz, tedy v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Dozvíte se například, proč je aktuální směrnice PSD2 v inovaci online bankovnictví krokem vedle a jak by její nedostatky měla napravit připravovaná PSD3. Hodně prostoru věnujeme také digitalizaci státní správy a veřejného sektoru, která nabírá obrátky.